Josefka Halmová a František Kaisler aneb Tajemství ukryté v pohledech

Může ukrývat lístek či pohlednice nějaká tajemství? Jakpak asi, když si to může přečíst každý, namítnete. A přece jen se takové pohlednice s tajemstvím podařilo po desítkách let najít studentce Martě z Brna v jednom malinkém antikvariátě. A nejen to. Dokázala zjistit celý životní příběh a osudy obou milenců, kteří si v době před více jak sedmdesáti lety vyměňovali tyto lístky plné lásky a tajemství. Pojďme si přečíst alespoň část toho co napsala Marta na svém blogu:

Ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek, který jsem před nějakou dobou prožila v jednom malinkém antikvariátě. Nevím jak vy, ale já mám moc ráda antikvariáty, neboť v sobě mají velmi zvláštní kouzlo, které bych mohla těžko hledat v knihkupectvích. Mnozí lidé si mylně myslí, že antikvariát je pouze obchod s knihami, které někdo nechtěl a byly mu na obtíž, ale velmi se plete. V antikvariátě totiž můžete objevit nepřeberné množství nejrůznějších pokladů a to od map, starých gramofonových desek, časopisů, přes staré bankovky, obrazy až po pohledy a fotografie. Záleží jen na každém, co ho nejvíce zajímá a co chce právě objevovat. Co se týče mě, tak mám slabost pro staré pohledy a to proto, že se z nich člověk dozví mnoho zajímavého o době, o lidech, co nosili za oblečení, jaké používali nejrůznější nástroje a vynálezy pro zjednodušení práce a také, pokud se poštěstí, něco zajímavého i z jejich soukromého života a právě o tomto budu psát, protože nedávno se na mě usmálo veliké štěstí. Když jsem vstoupila do antikvariátu, tak jsem si jako obvykle napřed prohlédla všechny knihy a obrázky a po jejich prohlédnutí jsem se šla podívat na místo, kde jsou vystaveny pohledy. Tentokrát tu byly opravdové poklady od nejrůznějších pohledů místopisných až po mnoho druhů námětových. Při prohlížení pohledů mě z nich zaujalo hned několik, které si mezi sebou psali mladí milenci v letech 1929 až 1931, zajímavé na nich bylo to, že byly psány šiframi. I hned jsem zbystřila a začala jsem se dívat, zda jich nenajdu více. Našla jsem, celkem se mi podařilo objevit jedenáct pohledů, které si tito mladí lidé psali. Bohužel jich v antikvariátě nebylo víc, protože někdo byl pravděpodobně přede mnou rychlejší a koupil si je do své sbírky. I přesto jsem je koupila, protože zvědavost mi nedala a chtěla jsem se pokusit o jejich rozluštění.

Když jsem si pohledy seřadila podle data, tak mi to velmi pomohlo k rozluštění šifer, protože první šifry se skládaly ze jména mladé slečny. Slečna se jmenovala Josefína Halmová a bydlela v Boleradicích (vesnice mezi Hustopečemi a Klobouky u Brna) a její milý byl František Kaisler – vojín, který se účastnil kursu specialistů na vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Rozluštění tedy nebylo příliš složité, protože se znaky teprve učili a vymýšleli. Jako příklad bych mohla uvést třeba že písmeno T nahradili číslem 3, protože trojka začíná písmenem T, pak J nahradili číslem 1, protože se písmenu J nejvíce podobá atd. Některé znaky podobnou logiku nemají, například A nahradili znamínkem + …
…
…
Osud Josefky a Františka
Josefka (Josefa) Halmová se narodila 3. března 1911 v domě Boleradice 109. Jejím otcem byl Petr Halm, který se živil v Boleradicích jako zedník, byl synem Jana Halma a Marie rozené Stehlíkové a narodil se 20. února 1876. Její matkou byla Marie, která byla dcerou Františka Křižáka a Františky rozené Stehlíkové a narodila se 16. června 1881. Josefína byla biřmována v Boleradickém kostele sv. Jana Křtitele 27. 4. 1921.
František Kaisler se narodil 20. ledna 1909 v domě Boleradice 50, jeho otec byl zahradnickým pomocníkem v Brně a jmenoval se Josef Kaisler, jeho matkou byla Veronika rozená Skrejvalová. František se s Josefkou oženil 10. října 1932 v Boleradicích.
Znali se již od dětství a ze školy. Po skončení povinné školní docházky se František vyučil, pravděpodobně po vzoru svého tatínka, zahradníkem. Postupem let se jejich přátelství změnilo v krásný vztah, který dokázal vydržet i Františkův odchod na povinnou základní vojenskou službu do Prostějova v roce 1929, která tehdy trvala dva roky. Během Františkovy vojny se velmi upevnil jejich vztah a láska se ještě více prohloubila. V tomto období také vznikají nám už známé šifry, které si tato mladá dvojice vytvořila.

Po skončení základní vojenské docházky odchází František pracovat do Brna – Králova Pole jako zahradnický příručí u pana Kaliny. Z tohoto období pochází i poslední pohled od Josefky, který byl Františkovi psán 10. 8. 1931. Přibližně za rok si František Josefku v Boleradicích vzal za svoji ženu. Společně pak odešli do Brna, kde se snažili uživit jako zahradníci. V Brně však nezůstali dlouho a odešli za příbuznými do Bílovic nad Svitavou, kde se také živili zahradnictvím. Bohužel i přesto, jak oba toto povolání milovali, se jim příliš nedařilo. Nad vodou je však držela jejich výjimečná láska, která jim pomohla překonat i to, že spolu nemohli mít děti. Josefka touto skutečností poměrně trpěla, neboť děti milovala a vždycky, když měla příležitost, tak si ráda děťátko pochovala. Přesto to pro ně nebyl důvod k rozchodu a byli spolu dál.
Jak šli společně životem a přibývali jim roky, tak se jejich láska vůbec nevytratila, ale naopak rostla a upevňovala se. Jejich vztah nezlomily ani různé nepřízně osudu jakým byly například různé nepříjemné situace za druhé světové války (nedostatek jídla, věčný strach a stres…), poté následná vláda komunistů, která dospěla až k roku 1968, kdy jsme byli zabráni sovětskou armádou. To všechno jejich vztah přežil, což jen dokazuje výjimečnost tohoto manželství.
František s Josefkou se museli také vypořádat s různými zdravotními problémy. František měl v pozdějším věku problémy se srdíčkem a trochu i s nadváhou a Josefka s plícemi, neboť byla silná kuřačka. Když František přibližně na přelomu 70. a 80. let zemřel, tak to pro Josefku byla obrovská rána. Bylo pro ni velmi těžké se s odchodem tak pro ni blízkého člověka vyrovnat. Jak mi paní Olga říkala, tak soudím, že se jí to asi nikdy nepodařilo, protože na Františka při každé příležitosti vzpomínala.

Koncem svého života Josefka prodělala poměrně komplikovanou operaci, kdy jí byla odebrána část plíce. Když Josefka zemřela, tak si přála být pochována u svého manžela. Jejich hroby se nacházejí v Bílovicích nad Svitavou, kde jsou také rodinné hroby rodiny Kaislerových.
Jelikož Josefka pocházela z mnoha dětí, tak ještě dnes jedna z jejích nejmladších sester žije, avšak má již velmi vysoký věk, a proto si mnoho věcí už nepamatuje. Jedním z jejích bratrů byl také Petr Halm, který je tatínkem pana Františka Halma.

Zdroj:
Tajemství ukryté v pohledech – čtrnáctidílný seriál