Jindřich Zdík

 Údaj letopočtu vlastně udává věk naší obce ale co bližšího a zajímavého víme o biskupovi Jindřichu Zdíkovi? Kdo to byl a jaká to byla doba v níž žil?

* asi 1083   –   † 1150
byl významný český duchovní a diplomat. Biskupem olomouckým v letech 1126 –1150. O jeho původu dosud panují mezi odborníky dohady. Podle jedné teze pocházel přímo z přemyslovského rodu, bývá však někdy také považován za syna kronikáře Kosmase. Od 22. března 1126 byl olomouckým biskupem. Zdík se stal na Moravě hlavní mocenskou oporou pražského knížete Soběslava I. v boji proti olomouckému údělnému knížeti Otovi II. 30. června 1131 posvětil katedrálu svatého Václava.
V letech 1137 – 38 vykonal jako jeden z prvních Čechů pouť do Jeruzaléma. V roce 1138 se zúčastnil 2. lateránského koncilu v Římě. V roce 1147 se stal účastníkem neúspěšné křížové výpravy proti polabským Slovanům. Po smrti knížete Soběslava I., kdy se vlády ujal jeho nástupce Vladislav II., se biskup Zdík opět postavil na stranu pražského knížete proti odbojným moravským údělným knížatům. Olomoucké biskupství se díky tomuto jeho postoji stalo samostatným církevně – politickým útvarem, který napříště nepodléhal moci moravských údělných knížat, nýbrž přímo pražskému knížeti. Jindřich Zdík provedl v rámci diecéze několik významných reforem (sídlo biskupství přenesl z kostela sv. Petra do kostela sv. Václava, rozdělil biskupství na arcidiakonáty, rozšířil v Olomouci biskupskou knihovnu, založil skriptorium atd.). Zasadil se o rozvoj statků náležejících biskupství, jejichž úplný soupis dal pořídit v roce 1141, a na nichž dal vybudovat na také řadu nových kostelů (např. v Blansku).
K jeho významným počinům patří i to, že přivedl do Čech nový mnišský řád premonstrátů, který vždy upřednostňoval před benediktiny. V letech 1142 – 1143 založil spolu s Vladislavem II. nejstarší sídlo premonstrátů v Česku – Strahovský klášter. Další premonstrátský klášter založil v Litomyšli.
Přátelil se s významnými muži té doby, např. s Bernardem z Clairvaux. Biskup Zdík byl po své smrti v roce 1150 pohřben ve strahovském klášteře.
Je po něm pojmenován románský Zdíkův palác (dříve Přemyslovský palác) v Olomouci.
Zdroj: Wikipedia

Biskup Jindřich Zdík (1126–1150)

„Toť jest Jindřich Zdík, pátý biskup olomoucký a moravský, květ biskupů svého času, muž přemilý Bohu a dobře známý na obojím dvoře císařském i papežském. Ve svých dobách sloup a svítilna Čech a Moravy.“

Tak začíná kronikář Jarloch svůj zápis o smrti olomouckého biskupa. Významná a nejvýraznější postava v dějinách katedrály i celé moravské církevní provincie, strahovský kanovník.
O Zdíkově původu byly vysloveny nejrůznější domněnky. Většina současných badatelů se shoduje v názoru, že Jindřich Zdík byl synem kronikáře Kosmy a jeho ženy Božetěchy. Narozen pravděpodobně v Praze mezi roky 1080 a 1090, studoval na katedrální škole v Praze i v cizině. Na kněze vysvěcen asi před rokem 1123.

První zprávu o Zdíkovi nacházíme v Kosmově kronice., další v olomouckém horologiu z roku 1141, které zcizili Švédové během třicetileté války a v současné době je uložené ve stockholmské královské knihovně.

Olomouckým biskupem byl jmenován 22. března 1126 a téhož roku se mu dostalo biskupského svěcení z rukou mohučského arcibiskupa a metropolity pro české země Adalberta I. v chrámu sv. Cyriaka ve Wormsu.

Zdík patřil k té generaci našich prelátů, kteří přecházeli od politické teorie k praxi, a to jako reprezentanti církve té doby nebo i jako političtí poradci panovníka. Jako asi první získal biskup Zdík u českého panovníka Soběslava I. a pak i u Vladislava II. toto výsadní právo poradce a diplomata. Biskup Zdík byl horlivým stoupencem a prosazovatelem reformního programu, který záležel v upevňování majetkové základny a organizační struktury uvnitř církve i politické emancipace a vymanění se z dosavadního područí světské moci navenek.
Brzy po biskupském svěcení byl pověřen, aby vysvětil kapli sv. Jiří na památné hoře Řípu. Kníže Soběslav v něj vkládal nepochybně velké naděje, když ho v kritické době poslal do Olomouce, a jak je psáno, do „jámy lvové“, tj. do sídla neúspěšného konkurenta v zápase o pražský stolec Otty II. Černého. Biskup Zdík přichází do Olomouce a na Moravu, aby urovnal nedobré poměry mezi lidem i duchovním stavem. Svého postavení dovedl znamenitě využít pro posílení pravomoci a prestiže svého stolce a zlepšení organizace své diecéze.
Roku 1130 mu olomoucký údělný kníže Václav předává těsně před svou smrtí rozestavěný kostel sv. Václava na olomouckém hradě, aby po ukončení tento kostel přeměnil na svou katedrálu.

Dne 30. června 1131 slavnostně posvětil dosud nedokončený kostel sv. Václava za přítomnosti českého knížete Soběslava I., jeho manželky, šlechty, kléru a lidu.
V roce 1137 se vydal na druhou pouť do Svaté země, kde se v Jeruzalémě stal členem kapituly Božího hrobu, vstoupil do řádu augustiniánů a přijal nejpřísnější řeholi sv. Augustina. Od patriarchy získal ostatek dřeva sv. Kříže a také získal řád pro svěcení kněžstva, který pak zavedl doma. V roce 1141 byla stavebně dokončena románská bazilika sv. Václava, kam přenesl biskupské sídlo od kostela sv. Petra na Předhradí. U této baziliky zřídil dvanáctičlennou kapitulu. V sousedství baziliky dal postavit své biskupské sídlo – reprezentační palác, k němuž přiléhal ambit a kapitulní dům pro kanovníky. Nádherná architektura jeho biskupského paláce neměla v českých zemích 12. století obdoby. Šlo o významnou vrcholně románskou obytnou stavbu v Evropě – dnes tzv. Přemyslovský palác. Pojmenování Přemyslovský palác vzniklo v domněnce, že se jednalo o sídlo údělných olomouckých knížat z dynastie Přemyslovců. Pozdější a novější bádání nasvědčuje tomu, že obytná část přemyslovského hradu se nacházela v těsné blízkosti románského paláce a že dochovaný románský palác byl ve skutečnosti rezidencí olomouckého biskupa.

Císař Konrád III. vyznamenal biskupa Zdíka tím, že svou listinou dal olomouckému biskupství jako prvnímu u nás imunitu, t.j. osvobození od běžných břemen a dávek. Lidé patřící pod panství olomouckého biskupa byli vyňati z moci panství moravských údělných knížat, takže byli osvobozeni od robot, oprav hradů, od válečných výprav a měli konat jen to, co jim poručil biskup.
Byl to první a významný krok ke zdolání světské nadvlády nad církví u nás. Zdík tak položil základ k další emancipaci církve u nás. Reorganizace církevní správy zřízením arcijáhenství u kostelů šesti moravských správních středisek (Olomouc, Přerov, Spytihněv, Břeclav, Brno a Znojmo) je dalším a druhým základním kamenem progresivních snah biskupa Zdíka.
Církev v těch dobách jako jediný nositel jemnějších mravů a kultury měla nesnadný úkol. Středisky vzdělanosti byly tehdy nově vzniklé cisterciácké kláštery v Plasích, Sedlci, v Mnichově Hradišti a premonstrátské kláštery na Strahově v Praze, v Doksanech, v Litomyšli a na Hradisku u Olomouce. Téměř se všemi těmito ohnisky náboženského života je spjato jméno biskupa Zdíka.

Sám byl také literárně činný a významně přispěl k vývoji našeho písemnictví. Soubor písemností biskupa Zdíka je nejrozsáhlejším a nejucelenějším souborem písemností úřední povahy u nás před 13. stoletím. Zdíkovy listiny znamenají obnovu písemného právního řízení. Biskup Zdík je proto pokládán za jakéhosi demiurga (tvůrce) české listiny 12. století.
Z osmi Zdíkových písemností jsou zachovány dva originály: listina o přenesení biskupství k bazilice sv. Václava a listina o založení kapituly. Ostatní se dochovaly jen v opisech.
Všechny písemnosti byly dílem profesionálních písařů v skriptoriu, které zřídil biskup Zdík po svém návratu z Jeruzaléma r. 1138 a uložil mu, aby vybavilo jak jeho, tak i nový katedrální kostel a při něm ustavenou kapitulu základními liturgickými, pastoračními, správními i právními pomůckami a teologickou literaturou.

Olomouc se tak stala za působení biskupa Zdíka ohniskem rozkvětu duchovní kultury celé tehdejší vzdělané Evropy.

Biskup Jindřich Zdík své poslední Vánoce r. 1149 strávil v kruhu želivských premonstrátů v Golčově Jeníkově.

Dne 25. června 1150 zemřel a byl pochován podle svého přání ve strahovském klášteře, který založil.

Papež Eugen III. (1145–1153) v listě řádovým sestrám u sv. Jiří v Praze velmi želí smrti biskupa Zdíka, jejich ochránce, a děkuje za krásná oltářní roucha, která mu biskup před svou smrtí poslal.

Také steinfeldský probošt Oldřich v listě pražskému biskupu Danielovi vzpomíná Zdíka jako svatého a moudrého muže.

Také v Granum Catalogi Praesulum Moraviae, česky vydaném v roce 1977, čteme v jeho předmluvě u data 25. června 1150: „Biskup Jindřich, zbožný, pokorný a ctnostný, na smrt svou se připravil a smrtelné tělo odložil. Na horu Sion byl převezen a tam do hrobu uložen. Kéž slavně žije v nebi a Boha věčně velebí.“

Dne 25. června roku 2000 uplyne 850 let od jeho úmrtí.
Ant. Kříž