Městys Boleradice
Boleradice 401
691 12
IČO: CZ00283011
DIČ: 00283011
Zprávy z Kloboucka
Z Polehradic. (Ku pohrobní památce zemřelého učitele pana Cyrilla Hladkého.) Dne 5. srpna padl za kořisť kruté smrti jeden z nejlepších mužů naší obce, učitel pan Cyrill Hladký, jehož památce tyto řádky jsou věnovány. Zvěčnělý narodil se r.1860 v Hošticích u Vyškova, studoval na vyšší reálné škole v Prostějově a odbyl tamtéž zkoušku maturitní s výborným prospěchem. Jako mimořádný abiturient podrobil se zkoušce a nabyl vysvědčení dospělosti při c. k. českém ústavu pro vzdělání učitelů v Brně. Studia jeho přerušena byla službou vojenskou, odkudž byl však již po prvém roce jako četař pěš. pluku č. 3 propuštěn. Roku 1884 v září ustanoven byl podučitelem v Bučovicích, kdež působil po 4 roky; na to rok v Pokřicích, při čemž úřad jednatele župní jednoty Vyškovské zastával. Pobyv jako podučitel ještě půl roku při obecné škole v Milešovicích stal se učitelem na obecné a pak na měšťanské škole ve Slavkově, kdež působil po 5 roků. Již od počátku působení svého znám jsa jako horlivý vlastenec, neúnavný a obětavý pracovník v drobné práci národní, rozvinul zde utěšenou činnost zvláště jako náčelník Jednoty Sokolské; získal si tu velikých zásluh o uspořádání národopisné výstavky, vykonal skoro sám veškeré s tím spojené přípravné práce, sbíral horlivě po městě i po celém okolí s odbornou znalostí k vystavení příhodných věcí a uspořádal při zahájení výstavky té velkolepou národní slavnost, jedním slovem: byl všeho duší a hlavním vykonavatelem; diplomem a medailí poctěn byl také za svoje zásluhy, jichž si získal o zdar národopisné výstavy v Praze. Byl též pan Cyrill Hladký členem kroužku »Páni od fontány« ve Slavkově, kterýžto kroužek v přátelském kruhu nejenom poučení a slušnou zábavu svým členům poskytuje, ale i podporu národních zájmů zvláště podporu Matice školské na zřeteli má. Že členové zmíněného kroužku – výkvět to české inteligence Slavkovské – svého bývalého člena i po letech v dobré památce chovají, o tom podává jasný důkaz následující telegram, jejž poslali obecnímu zastupitelstvu Polehradickému, dozvěděvše se o úmrtí pana C. Hladkého: »Želíc s Vámi úmrtí pana učitele Cyrilla Hladkého, věnuje společnost »Pánů od fontány« místo věnce dvacet korun na Matici brněnskou. Páni od fontány.« Než pobytu jeho ve Slavkově učinilo konec žehrání nepřátel na výsledky neúnavné práce zvěčnělého jak ve škole, tak mimo ni, a protož jakkoli se nepodařilo mstivým a lživým nařknutím postavení jeho otřásti, byl přece po dvouletém štvaní svých kolegů i laiků k žádosti své přesazen na trojtřídní školu v Polehradicích u Hustopeče. Zvěčnělý, práci neumorné od jakživa zvyklý, ani na svém novém působišti nezahálel; měl z toho velkou radost, že zde nalezl občanstvo čilé, probudilé a pokroku milovné. Těšilo ho zvláště, že zde čilá Cyrilská jednota jest, která dlouholetým působením svým, zvláště svým zpěvem při službách Božích a pořádáním slušných zábav nejen na své členstvo, ale i na ostatní občanstvo zdejší blahodárný vliv má, ušlechťujíc srdce, povznášejíc mrav; i proto hned stal se této Jednoty členem a podporoval velmi horlivě a platně snahy její, v poslední době i jako její sbormistr. Dále vida, že zde v obci ani stříkačky není ani jiného hasičského nářadí, a že chudá obec zdejší na zakoupení těchto věcí potřebných peněz nemá, tedy v zájmu obce i občanstva založil † učitel pan Cyrill Hladký dobrovolnou hasičskou Jednotu, a aby obci zřízením této hasičské Jednoty žádného nového břemena nepřibylo, neustále přemýšlel a vyhledával prameny, odkud by se potřebný náklad na zakoupení stříkačky a jiných hasičských potřeb uhraditi dal; všecky žádosti k Jeho Veličenstvu, k Jeho knížecí arcibiskupské milosti, ku vysokému zemskému výboru, ku správám okolních velkostatků jakož i k ředitelstvům pojišťoven sám skládal a psal; a úsilím jeho se podařilo značný obnos na uhražení původního dluhu sehnati, tak že hasičská Jednota už existenci svou nyní má zabezpečenu. Avšak pan učitel Cyrill Hladký také o umravňování a vzdělání členstva hasičské Jednoty dbal a sice tím, že o dobrý výcvik mužstva se postaral a ve členstvu vzornou kázeň zavedl, zvláště pak krásnou knihovnu, nyní už mnoho svazků čítající založil, ze které členové činní i přispívající horlivě knihy si vypůjčují ku svému vzdělání, poučení i pobavení. Hasičská Jednota uznala také věčné zásluhy svého zakladatele a podala mu diplom čestného členství. Dalších zásluh si získal zemřelý učitel pan Hladký tím, že k potravnímu spolku, jenž právě hlavně péčí nynějšího starosty p. Bedřicha Šíra a mnohých jiných pokročilejších občanů Polehradických se zakládal, zřetel svůj obrátil. Doufalť, že založením potravního spolku se občanstvu zdejšímu poskytne příležitost vymaniti se ze zhoubného vlivu židovstva, že křesťanský lid více k sobě přilne, že se i blahobyt občanů povznese, když dobré zboží za laciný peníz ve spolku kupovati, a ještě podíl na čistém zisku míti budou, a proto velehorlivě spolupracoval na založení spolku tohoto, a pak ve spolku samém jako jednatel; rozkvět potravního spolku měl vždy na srdci. Zvěčnělý byl také obratným řečníkem a zvláště výborným pořadatelem ušlechtilých zábav, byl vlastencem skrz na skrz; jeho přímá povaha nemohla strpěti, když někdo sobecké, nekalé záměry měl, a v takovýchto případech bezohledně potíral zlobu, byť i předzvídal, že ho pozažení pak nenáviděti budou. Avšak převážná většina občanstva uznávajíc přemnohé zásluhy, jež si zvěčnělý v obci získal, měla učitele p. Cyrilla Hladkého vždy ve vážnosti a úctě, čehož důkazem jest i to, že byl zvolen do zastupitelstva obce; a i zde blahodárně působil, navštěvuje, pokud nemoc v tom mu nebránila, horlivě sezení obecního výboru a všecky k obecnému dobru směřující návrhy důrazně podporuje. A zdálo by se snad někomu, že když zemřelý pan učitel C. Hladký takovou všestrannou činnost vyvíjel, že snad při tom své povinnosti jako učitel zanedbával. Ó nikoliv! Tu právě byl na svém místě; bylť učitelem velehorlivým, oddán svému vznešenému povolání s duší a s tělem. Kázeň ve škole měl až vzornou, horlivě vyučoval i poutavě, což seznati lze z okolnosti té, že dítky s radostí k němu do školy chodívaly a nechtěly zůstati doma, když rodičové si je doma nechati chtěli. Staral se také zvěčněný o zaopatření pomůcek vyučovacích; k žádosti jeho mnohé takové potřebné věci byly zakoupeny, a mnohé krásné kresby a obrazy pro školu shotovil sám; z jeho žáků všichni čtyři na zemské reálce v Hodoníně s vyznamenáním studují, důkaz to patrný, jak výtečná byla jejich příprava. Vůbec o působení p. Cyrilla Hladkého jako učitele jde jenom jeden hlas, a to je hlas chvály a takové pochvalné svědectví musí mu vydati i ti, kteří byli jeho osobními nepřáteli. Tomu zjevu však se musí podiviti každý nepředpojatý, že se mohli i mezi pp. Kolegy zvěčnělého vyskytnouti někteří, jenž mu velice nekollegiálním způsobem mnohých nepříjemností a roztrpčení spůsobili; toto nepochopitelné jednání dá se vysvětliti jenom tím, že šlechetné snahy p. učitele Hladkého ke zvelebení školy Polehradické se nesoucí byly od některých pp. kolegů jeho mylně vykládány tak, jako by to byly snad osobní útoky na Polehradického p. nadučitele. Připomenouti ještě dlužno, že zvěčnělý i ve svém rodinném životě vzorně se choval, že ke své manželce vždy něžně se měl a také jako otec o své dítky starostlivě pečoval. Pohřeb zemřelého učitele p. Cyrilla Hladkého dne 8. srpna t.r. byl na poměry Polehradické skutečně velkolepý; všichni se snažili zvěčnělému prokázati poslední česť a k dočasnému odpočinku na hřbitově ho doprovoditi: tak se zúčastnilo představenstvno obce i veškeří výboři se starostou p. B. Šírem v čele pohřbu v Pánu zesnulého jakožto svého člena, Cyrilská Jednota, která mimochodem řečeno, též veškeré zpěvy jak u domu smutku, tak i v kostele a na hřbitově obstarala v plném počtu a v kroji jakožto svého zakladatele, správa a dozorčí rada potravního spolku jakožto svého spolupracovníka, páni učitelé a slečny učitelky jako svého kolegy, školní dítky jako svého nezapomenutelného učitele a veliký počet občanstva jako velezasloužilého občana svého; za rakví pak kráčela vdova, štkali sirotci, všichni účastníci tklivého obřadu pohřebního hořem sklíčeni; a v přemnohém oku zatřpytla se slzy. Budiž čest památce jeho a pokoj popeli jeho.
Slovanské listy: časopis ku hájení zájmů českého lidu na Hustopečsku 1. září 1900
V únoru sníh a led - v létě nanesou včely med.
V únoru-li vítr neburácí, jistě v dubnu krovy kácí.