Včely, med, včelaři.

Včela, ten malý drobeček, má pro nás nezastupitelný význam, což si stále mnozí neuvědomují.Její hlavní přínos není jen v produkci medu a vosku, nýbrž v opylování v přírodě, tedy zajišťování výnosů zemědělských plodin, tím krmiva pro dobytek a ostatní živočichy. V této souvislosti se často cituje výrok předního vědce Alberta Einsteina: „ Pokud by ze země zmizely včely, zbývaly by lidem jen čtyři roky života.“ Svojí činností se včely třetinou podílí na lidské výživě. Na zeměkouli jsou již oblasti, kde lidským konáním včely vyhynuly, proto lidé opylování květů pracně provádí pomocí štětečků. Každá včela má obdivuhodný výkon, neboť za hodinu opylí až 800 květů. Za nektarem a pylem doletí až 3 km, v době nedostatku i dále. Na gram medu musí navštívit až 7000 květů, na kilogram medu uletí až 280 000 km, a životní dílo jedné včely je půl čajové lžičky medu. Včely narozené na jaře se dožívají 3-4 měsíců, v případě bohaté snůšky mnohem méně. Zimní generace včel se rodí na podzim a na jaře musí vychovat letní generaci. V hlavní sezoně matka klade až tisícové množství vajíček podle toho jaké jsou snůškové podmínky přírodě. Včelstvo pro svůj život spotřebuje 70 kg medu. Medný výnos pro včelaře závisí na podmínkách v přírodě – teplotě, vlhkosti, zdrojům nektaru, síle včelstva. V silném snůškovém období se včelí dělnice může upracovat i za 3-4 týdny.Med je přírodní produkt obsahující lehce stravitelné cukry, tedy glukózu a fruktózu, vedle toho i minerální látky, jako železa, vápník, draslík, sodík a jiné, vedle toho vitamíny. Med je dle původu květový a medovicový. Ten první jak již název napovídá, včely jej vyrábí z nektaru rostlinných květů bylin i stromů. Ten druhy, nazývaný lesní, je získávám z výměšků hmyzu, hlavně mšic, které nabodávají konce jehličí stromů, v menším množství i listnáčů – lepkavá šťáva na listech často i pod nimi. Včely tento nektar upravují pomocí žláz, odpařují velkou část vody až klesne pod 20%, pak tento med ukládají do buněk, ty zavíčkují voskem jako zásobu, zejména pro zimní období a bezsnůškový čas. Včelař část med jim odebere a proto je nahrazuje cukrem. Pro konzumenty je důležité znát druhy medu dle jejich původu. Jarní med je z květů ovocných stromů, jarních rostlin, především pampelišek. Dalším druhem je řepkový med, který rychle krystalizuje, potom akátový, ten naopak je dlouho v tekutém stavu a má výraznou vůni. Nakonec je med slunečnicový. Pokud je v blízkosti úlu výrazná plodina na větší ploše, mohou být i další druhy.Aby rostliny produkovaly nektar, jako základ medu musí být příhodné klima, především v noci vlhko a teplo, během dne bez deště. Med se musí uchovávat v uzavřených nádobách, v suchu a chladnu a nevystavovat jej přímému slunci. Přirozenou vlastností medu je jeho krystalizace (lidově cukernatost). Zahříváním do 45° C lze jej ztekutit nebo pastováním, což provádí včelař po vytočení medu dalším mícháním. Takový med je dobře roztíratelný , jeho kvalita se nemění, pouze vzhled. Loni se na medné snůšce negativně projevilo počasí, především déšť, zima a také velké sucho, proto výnosy byly mizerné. V obchodní síti se čím dále nabízejí různě upravované medy a falšované, především přidáváním vody a různých příměsí, i barev, se zbytky antibiotik, přehřívané při ztekucování. Tím vším takové medy ztrácejí na kvalitě, zničení cenných látek.Včelařství lidé provozovali od nepaměti pro získávání nejen medu, ale i vosku. Rovněž i u nás jsou doklady o chovu včel a včelařích, dávno před jejich organizovaných společenstvých, které měly lépe chránit jejich zájmy a potřeby. V Moravském zemském archivu jsem nalezl doklad, že první samostatný spolek u nás vznikl v roce 1905, což znamená, že naše současná organizace slaví 110 let a je jedna z nejstarších na okrese. Dnes sdružuje včelaře z Boleradic, Horních Bojanovic a Brumovic. Pro včelaře a jejich včely je nejdůležitější, aby bylo dostatek kvalitní „včelí pastvy“. A ta je stále více ohrožována, zejména v naší oblasti. Ze zápisu naší organizace se dovídáme, že jejich největším úsilím byla výsadba včelařských stromů, zejména akátů, jerlínů a líp, tedy péče o včelí pastvu. Ještě dnes se můžeme s nějakým takovým stromem setkat. Avšak i dnes může každý včelař či občan včelám pomoci výsadbou takových stromů, ale také šetřením takových porostů. Včely mají stále více nepřízně, především lidským konáním, přitom člověku přináší tolik dobrodiní. Včelařova práce je rok od roku náročnější díku zhoršujícím se podmínkám v přírodě a škůdcům i včelím nemocem. V současné době jim hrozí nový a hodně nebezpečný brouček, který v úlu likviduje vše, že z něho zůstane jen dřevo. Stejně i v té oblasti „včelí pastvy“ se situace vyvíjí nepříznivě šlechtěním řepky a slunečnice. Tyto plodiny, na úkor výnosu oleje, dávají méně nektaru pro včely. Boleradičtí včelaři ve 20. letech minulého století nakupovali sazenice akátu a dnes je nazýváme plevelnou dřevinou. Přitom blahodárnost včel pro náš organismus neklesá. Važme si proto jejich práce a snažme se jim pomáhat přežít. Nastávající jaro je příležitostí začít – každý zachovaný strom, keř a kvítek je k tomu velkou příležitostí.