Zbyněk Háder absolvuje i devět zkoušek týdně

HUSTOPEČE – Padesát. Je to hodně nebo málo? Pokud jde o divadelní premiéru je to celkem dost. A právě k tomuto, mezi ochotníky úctyhodnému počtu, se dobral amatérský herec Zbyněk Háder. Je to odhadem více jak 550 představení.

Karel Hemala

Kdy jste vstoupil poprvé na divadelní jeviště?

Všechno to byla jedna velká náhoda. Když mi bylo jedenáct, přišel k nám do školy režisér Měřínský a vybíral si dětské herce. Já tehdy ležel doma s angínou, a tak mě tenhle konkurz minul. Za dva měsíce mě kamarád Pavel Nečas, dnes úspěšný herec divadla Na Fidlovačce, vzal s sebou na zkoušku. Stál jsem za portálem, režisér na mně ukázal a řekl: Chybí nám herec, budeš ho číst. Tak jsem si odříkal svůj první divadelní text. Po zkoušce mi nabídl malou roličku zbrojnoše.

V kolika souborech jste hrál?

Souborů bylo jedenáct, z toho jen v Hustopečích jich bylo šest různých. Dále to byly Boleradice, Vídeň, Starovičky a domovsky neukotvené uskupení Přineslih.

Která role byla nejtěžší?

Vím, která byla nejlehčí. Zahrál jsem si v Babičce roličku vojáka Jiřího. Dvakrát projdu přes jeviště, nic neříkám, jenom se tak zasněně dívám na babičku.. Ale velice si to užívám. Těch hodně těžkých a většinou i hodně krásných rolí ale bylo hodně. Namátkou: průvodce v Křížové výpravě (protože to bylo napůl autorské představení s Jirkou Merlíčkem a hráli jsme to jen my dva v aréně diváků),  Joe v jednoaktovce Mluv ke mě jako déšť (poprvé jsem na jevišti umřel a to není žádná sranda), detektiv Trotter v Pasti na myši (hodně psychologicky složitá postava), Argan ve Zdravém nemocném (dvě hodiny neslezete z jeviště, ani z postele a nápověda je zatraceně daleko), Vávra v Maryši (hrál jsem ho dvakrát a pokaždé v jiném nářečí), Higgins v My Fair Lady (srdcová záležitost, velký muzikál, hodně sólových písniček a nádherný děj).

Kterou roli jste odehrál nejvíckrát?

Jestli se nepletu, tak to byly dvě role. Bedřich Škoda-Vrchovský v My Fair Lady (ze Zelňáku) a Lorenc Pořízek v inscenaci Zvonokosy. Obě jsem hrál čtyřicetkrát.

Se kterým režisérem se vám nejlíp spolupracovalo?

Spolupracoval jsem se sedmnácti režiséry. Až na jeden případ na všechny vzpomínám v dobrém. Dva režiséry ale považuji za srdcové. Prvním je Jirka Merlíček, druhým Alenka Chalupová.

Na jevišti se už s vámi objevily i obě vaše děti. Vysvětlujete jim, jak to mají dělat?

U Jurky asi platíto pořekadlo o jablku, které nepadá daleko od stromu. Je pro divadlo stejně zapálený jako já. Dokonce si myslím, že v tom počtu premiér mě brzy překoná. Když vidím, že mu na jevišti něco nejde, tak mu samozřejmě radím. Gábinka se zatím s divadlem jen seznamuje. Odehrála si zatím jen asi šest inscenací, ale taky ji to nesmírně baví.

Co na to vaše žena a jejich matka?

To je jediný člen rodiny, který divadlu nepropadl. Když byla na mém prvním představení, hráli jsmé "Křížovou výpravu" a sedla si zrovna na místo, odkud jsem si bral diváky, aby nám při představení pomáhali. Musela jít i Ona! Byla tak naštvaná, že několik let nechodila na žádné mé představení. Ale v poslední době už je to lepší. Dokonce prý slíbila, že vystoupí na jeviště a zahraje něco ve stylu: Paní, nesu vám psaní.

Kolik času vám divadlo zabere?

Stalo se pro mě druhým zaměstnáním. V letošní divadelní sezoně jsem hrál nebo budu hrát v celkem osmi inscenacích, z toho je pět premiérových. Není výjimkou, že během jediného týdne absolvuji i devět zkoušek ve třech divadlech na čtyřech různých inscenacích. A k tomu tak dvě, tři představení.

Břeclavsko 27.4.2011