Z šifrovaných pohlednic studentka vyčetla příběh dávné lásky

BRNO, BOLERADICE Když dvaadvacetiletá Marta Janošová z Brna vstoupila před dvěma lety do antikvariátu, netušila, jaký poklad tam objeví. Na starých pohlednicích, popsaných tajuplnými šiframi, našla životní příběh milenecké dvojice starý bezmála jedno století. „Mám moc ráda antikvariáty.
Mají v sobě zvláštní kouzlo, které bych mohla těžko hledat v knihkupectvích,“ říká dvaadvacetiletá studentka filozofické fakulty. Při jedné z návštěv svého oblíbeného antikvariátu narazila na sérii pohlednic z let 1929 až 1931. „Zajímavé na nich bylo, že byly psány šiframi. Ihned jsem zbystřila
a začala se dívat, zda jich nenajdu víc,“ popisuje.Nakonec se jí podařilo objevit jedenáct pohlednic. Když je seřadila podle data, velmi jí to pomohlo k rozluštění šifer. „První šifry se skládaly ze jména mladé slečny. Jmenovala se Josefína Halmová a bydlela v Boleradicích. Její milý byl František Kaisler – vojín, který se účastnil kurzu specialistů na vojenském leteckém učilišti v Prostějově,“ prozrazuje svůj první objev. Rozluštění podle ní nebylo příliš složité.Mladí milenci se znaky teprve učili a vymýšleli. „Třeba písmeno T nahradili číslem 3, protože trojka začíná tímto písmenem. J pak nahradili číslem 1, protože se písmenku nejvíce podobá. Některé znaky podobnou logiku nemají. Například
A nahradili znaménkem +,“ prozrazuje Marta Janošová na svém blogu na inflow, na kterém
postupně po dva roky odhalovala obsah unikátní milostné korespondence. „Frantíku, prosím Tě, k pilotům se nedávej. Aby ses také nezabil,“ strachovala se Josefka o svého milého v psaní z roku 1929. Jindy mu v šifrách poslala dojemné vyznání. „Miláčku, ještě stále mi nedůvěřuješ?
Vždyť jsem Ti né jednou, ale stokrát říkala a stále Tě ujišťuji, že jenom pro Tebe mé srdce bije.“ Jindy
pak: „Prosím Tě, milanku, brzičko mi piš, nenechávej mě tak dlouho v beznadějné muce!“
Podle objevitelky milostné korespondence si mladí lidé šifry vymysleli proto, že psaní se mezi vojáky
často kradla a listovní tajemství nebylo ničím posvátným. Ostatně i sama Marta Janošová se občas
ocitla v rozpacích. „Musím se přiznat, že jsem byla v pokušení se do Boleradic hned vydat a zjistit, jak
to s touto dvojicí dopadlo,“ svěřila se. „Ale asi mi chybí odvaha, nebo mám strach, že by se na mě dívali poněkud zvláštně. Možná i nelibě, že se někdo šťourá v minulosti jejich předků,“ svěřila svému blogu svoje obavy. Nakonec se odhodlala a napsala na adresu, kterou znala z pohlednic, dopis. Odpověď přišla asi po týdnu. Nikoliv však z Boleradic, ale z Brna. Odepsal František Halm –
synovec Josefky. „S panem Františkem a jeho ženou jsem se nakonec sešla. Poskytli mi velice zajímavé informace o životě Josefky a Františka a měla jsem také možnost si prohlédnout
fotky, jak Josefka a František vypadali,“ vypravuje. Dozvěděla se i to, že František se s Josefkou 10. října 1932 v Boleradicích oženil. Společně se pak odstěhovali do Brna a nakonec do Bílovic nad Svitavou, kde jsou dnes oba pochovaní v rodinném hrobu rodiny Kaislerových. Děti neměli. Svědectví o jejich lásce tak nakonec lidem podala až Marta Janošová. „Bylo pro mě velmi zajímavé zabývat
se jejich příběhem. Bavilo mě luštit šifry. Byl to zvláštní, ale zároveň příjemný pocit držet před sebou
pohled plný šifer a nevědět, co znamenají. A postupně na jejich význam přicházet. Také jsem díky
nimmělamožnost poznat lépe tehdejší dobu, jazyk a myšlení,“ říká mladá objevitelka.