Hlávka s Jedličkou objevují kouzlo přírody

BOLERADICE (had) – Galerie boleradického divadla nabízí až do konce tohoto roku ke zhlédnutí výstavu obrazů Jiřího Hlávky a fotografií Miloše Jedličky. Návštěvníci divadelních představení se tak mohou seznámit s tvorbou dvou osobností, které spojuje nejen láska k výtvarnému umění, ale také k divadlu.
Miloš Jedlička z Brna dlouhá léta hrával s hustopečskými ochotníky divadlo a vytvořil zde několik nezapomenutelných rolí. Už tehdy byla jeho druhá vášeň fotografie, které se věnoval ve svém volném čase. V Hustopečích založil fotografický kroužek, jeho fotografie mohli lidé obdivovat na výstavách hustopečských výtvarníků. Po přestěhování do Brna mu jeho profese již nedovolovala se aktivně věnovat oběma svým koníčkům. Nyní se k oběma vrací. V loňském roce jsme ho mohli znovu spatřit na prknech divadla a nyní můžeme obdivovat jeho vidění světa přes čočku fotoaparátu. „Fascinuje mě především kontrast," prozradil nám na boleradické vernisáži. „Ať už v barvě, tvaru nebo významu. Fotím věci, které někdy jenom mžiknutím oka mineme, ale při podrobnějším podívání jsme fascinováni."
Jiří Hlávka z Libice nad Cidlinou je i u nás dobře znám z divadelních prken. Několikrát jsme mohli obdivovat jeho herecký um i v boleradickém divadle. Šarm, pravdivost sdělení i všudypřítomný humor v rolích, které ztvárnil, hltají diváci bud se zatajeným dechem nebo rozbouřenou bránicí. Ted se nám Jiří Hlávka představuje v úplně odlišné roli. „Malování je můj koníček odmalička," prozrazuje Jiří Hlávka. „Když jsem přišel o levé oko a ztratil perspektivu vidění, zkoušel jsem, jestli se i s tímto handicapem dá malovat. Zkoušel jsem to tak intenzívně, že jsem se dokonce rozhodoval, zda nepůjdu malířství studovat na vysokou školu. Nakonec jsem se ale ocitl na Pedagogické fakultě. Ale i tam jsem si jako doplňkový obor přibral výtvarnou výchovu." V Boleradicích se Hlávka představuje svými olejomalbami, ve kterých se jeho štětec stává nástrojem objevujícím kouzlo krajiny, která nás obklopuje. Jeho obrazy vypráví o tom, že příroda kolem nás vytvořila divukrásné výtvory, které nejsou často ohromující, ale prostě dokonalé ve své jednoduchostí. „Zásadně nemaluji v plenéru.
Raději si materiál nosím domů v podobě náčrtků nebo dříve taky barevných diapozitivů," vysvětluje Jiří Hlávka jak vznikají jeho obrazy. Kromě krajiny jsou mu velmi blízká zátiší, jež v sobě nesou ukryté napětí a nečekaná poselství. „Zátiší, to je meditační a duchovní záležitost," vysvětluje Jiří Hlávka. „Většina z nich má
v sobě skrytou vnitřní energii."
Poznali jsme Hlávku jako herce, režiséra a malíře. je v něm ukrytá ještě nějaká jiná osobnost, kterou bychom mohli v budoucnu objevit? Odpověd nás vůbec nepřekvapuje: „Jsem autor několika divadelních her, hraji na různé hudební nástroje, zpívám. Dlouhodobě se také zabývám parapsychologií, bílou magií a okultními záležitostmi. Pořádám na toto téma besedy a přednášky, setkávání se záhrobím…. Třeba se někdy potkáme při nějaké podobné příležitosti," dodává s úsměvem Jiří Hlávka.

Břeclavsko 7.10.2009