Cikánský baron s cimbálkou

Premiéru nové hry v režii Jiřího Merlíčka uvedli v boleradickém divadle. Slavila velký úspěch

KATEŘINA HIJBNEROVÁ
Boleradice/ Ochotníci boleradického divadla mají za sebou premiéru inscenace Cikánský baron. Desítky lidí ve vyprodaném hledišti v pátek večer sledovaly, jak nevšedním a originálním způsobem pojal známou operetu režisér Jiří Merlíček. Vytvořil Cikánského barona pro cimbál. Boleradičtí ochotníci jsou známí u nás i v zahraničí. Jejich výsledky jsou obdivuhodné. Potvrzuje to i poslední hra, kterou divákům představili. „Ani jsem nečekal, že to diváky takto zaujme a doslova strhne. Pro mě jako režiséra je to obrovský úspěch," usmál se hustopečský režisér nevšední verze Jiří Merlíček.
A jak vlastně vznikl nápad zahrát Cikánského barona pro cimbál? „Začalo to, když jsem se účastnil sezení s porotou na divadelní přehlídce a vyprávěli jsme si s ostatními režiséry o tom, co kdo kde viděl zajímavého. Jeden z porotců mi s nadšením popsal, jak byl svědkem Cikánského barona na otočném jevišti v Krumlově. Kolem prý plály ohně a zpívalo se a tančilo. V tu chvíli mě to poprvé napadlo," popsal režisér, jak přišel na myšlenku pojmout divadelní hru trochu jinak.
Premiéra se připravovala ve velmi krátké době – od listopadu loňského roku. „Zkoušet jsme však začali ve spěchu až v lednu. Přes Vánoce jsme totiž zpívali a vystupovali jen s koledami. Proto nám na přípravu moc času nezbylo," vysvětluje Merlíček. Podotkl, že divadlo je velmi náročný koníček. Herci obvykle zkoušeli jen po večerech, protože přes den jsou všichni v práci. „Taky se stává, že někdo nemůže přijít na zkoušku nebo onemocní těsně před premiérou. Je téměř nemožné sehnat za něj náhradu a musíme improvizovat. Jedna herečka nám dokonce hrála s naštípnutým kotníkem," řekl režisér.
„Přes všechny komplikace jsem šel do toho. Oslovil jsem skupinu mladých boleradických hudebníků z Primáše. Šel jsem za nimi se svou myšlenkou, že když budou souhlasit, přepíšeme Cikánského barona tak, aby byl hratelný pro cimbál," zavzpomínal.
Dodal, že boleradičtí ochotníci se nemůžou rovnat svými výkony a zkušenostmi operetě. „Mám dlouhá léta kamaráda, který je velice vtipný a dokáže vládnout slovem. Toho jsem oslovil a domluvili jsme se. Operu velmi humorně přepsal. Takže jsme byli o další krok dále," uvedl režisér. S úsměvem vypráví, jak pokračovali dále. „Herce tato myšlenka nadchla. Jako by se v těch rolích našli a hráli s velkým nadšením. Někteří dokonce byli na jevišti poprvé. Musím však říci, že se i ženy pochlapily. Každému herci musí totiž jeho role sednout přímo na tělo, jinak ji nikdy nezahraje na sto procent," vysvětlil Jiří Merlíček.
www.breclavskydenik.cz

Nový život 30.4.2009