Boleradičtí divadelníci předvedli Cikánského barona

Ochotníci boleradického divadla jsou známí nejen u nás, ale i v zahraničí. Jejich výsledky jsou obdivuhodné. Jsou důkazem toho,že i parta ochotníků z malé vesnice může dosáhnout velkých úspěchů. Důležité je, aby hráli s nadšením, obětavostí a skromností, podotýká režisér úspěšné inscenace Cikánský baron Jiří Merlíček. Ten pojal operu v nevšedním stylu. Cikánský baron – cimbál.

„Začalo to, když jsem se účastnil sezení s porotou na divadelní přehlídce a vyprávěli jsme si o tom, co kdo viděl zajímavého. Jeden z porotců mi popsal jak viděl Cikánského barona na otočném jevišti v Krumlově. Kolem prý plály ohně a zpívalo se. V tu chvíli mně to poprvé napadlo,“popisuje režisér jak přišel na myšlenku pojmout divadelní hru trochu jinak.

Premiéra se připravovala od listopadu loňského roku. „Zkoušet jsme však začali ve velkém spěchu až v lednu. Přes vánoce se totiž zpívalo a vystupovalo jen s koledami. Proto nám na přípravu moc času nezbylo,“ popisuje Merlíček. Podotýká, že divadlo je velmi náročný koníček. Obvykle zkoušeli jen po večerech, protože jsou všichni herci zaměstnáni. „Taky se stává, že někdo nemůže přijít na zkoušku, nebo onemocní těsně před premiérou a je téměř nemožné sehnat za něj náhradu. Jedna herečka nám dokonce hrála s naštípnutým kotníkem,“ poukazuje režisér na to, že divadlo není nic snadného.

„I přes všechny komplikace, jsem šel do toho. Oslovil jsem skupinu mladých boleradických hudebníků, kteří si říkají Primáš. Šel jsem za nimi se svou myšlenkou, že když oni budou souhlasit, přepíšeme Cikánského barona tak, aby byl hratelný pro cimbál,“ vzpomíná Merlíček.

Dodává, že boleradičtí ochotníci, se nemůžou rovnat svými výkony a zkušenostmi operetě. „Mám dlouhá léta kamaráda, který je velice vtipný a dokáže vládnout slovem. Toho jsem oslovil a domluvili jsme se. Operu velmi humorně přepsal. Takže jsme byly o další krok dále,“ říká režisér.

S úsměvem vypráví jak pokračovali dále. „Herce tato myšlenka nadchla. Jakoby se v těch rolích našli a hráli s velkým nadšením. Někteří dokonce byli na jevišti poprvé. Musím však říci, že se i ženy pochlapily. Každému herci musí totiž jeho role sednout přímo na tělo, jinak ji nikdy nezahraje na sto procent,“ vysvětluje Merlíček.

Pro diváky je to něco nového a nevšedního. Přijali však hru s nadšením a velkým potleskem. „Ani jsem nečekal, že to diváky takto zaujme a doslova strhne. Pro mě jako režiséra je to obrovský úspěch. Zvlášť, když je to teprve moje druhá inscenace tady v Boleradicích,“ prozrazuje své dojmy potěšený režisér.