Mladí herci se sešli v Boleradicích – Divadelní dílna 2009

BOLERADICE (t) – Konec března je v boleradickém divadle každoročně vyhrazen pro setkání mladých adeptů hereckého umění. Na zdejší divadelní dílnu se tentokrát sjely tři desítky mladých herců z jihu Moravy, kteří pod vedením svých lektorů pronikali do tajů herecké práce.

Třídenní akce letos nabídla tři tématické okruhy. Nejmladší účastníci, spolu s režisérem a hercem Boleradického divadla Jiřím Merlíčkem, hravou formou objevovali kouzlo jevištní mluvy. Druhá skupina, pod vedením brněnského herce Jana Gottwalda, procvičovala herecké etudy na zadané téma a snažila se zdokonalit v improvizaci. Tématem posledního semináře byla práce s divadelní maskou. Další z herců boleradického divadla Zbyněk Háder se snažil svým frekventantům předat zkušenosti v této zajímavé divadelní disciplíně. „Podle reakcí všech zúčastněných to byl pro ně velmi zajímavý víkend,“ řekla nám Hana Samsonová, která byla hlavní organizátorkou divadelní dílny. „Potvrdili nám, že dílna jim přináší řadu nových podnětů, které mohou uplatnit nejen ve svém divadelním souboru, ale i v běžném životě. A s tím jsme do tohoto projektu vlastně šli. Navíc už teď se nám v hlavě honí nápady, jak udělat příští rok dílnu ještě zajímavější,“ přibližuje nám své plány do budoucna Hana Samsonová.

Úvahou nad významem Divadelní dílny přispěl i Jiří Merlíček, režisér Boleradického divadla:

Jakékoliv vzdělávání mladých divadelníků je úkol nesmírně důležitý. Je to první krok kohokoliv, dětí i nás dospělých, abychom si uvědomili, že divadlo existuje, že se může dělat buď dobře nebo špatně a že může navést děti k tomu aby si ho zamilovali. A to dá obrovskou práci. Vím, že tady tato akce je jedna z mála, která to dělá a těm co jsou zde už po několikáté, jejich vědomosti zúročuje.
Je moc důležité aby si lektor uvědomil koho má před sebou: jsou tady děti od osmi, desíti let až po osmnáctileté. Je tedy důležité rozdělit je do skupin mladší starší a nejstarší a pak s mimi začít pracovat. Práce je rozdílná s každou skupinou. S těmi nejmenšími to jsou jen hrátky a postupně se dopracujeme k tomu aby se z nich dostalo něco z jejich osobnosti. Aby začaly převádět to co samy umí, navnadit je k tomu aby samy předvedly publiku co v nich je. Pak si samy uvědomí co umí a co jim nejde, na co ostatní děti, coby diváci, reagují a na co ne. To jsou první krůčky. A pak je tu důležitá osoba – lektor, který je k tomuto poznání dovede.Jednání by taky mělo být i fyzické, musí se naučit hýbat a vyjadřovat tělem, ovládat ho. Musí se naučit pracovat s textem, umět ho přednést. Naposledy to vše spojí dohromady tak aby vznikl nějaký útvar. Lektor je navede k tomu tak, aby z toho všeho měly děti zážitek a nakonec aby vznikl i kousek malého představení.