Japonci pít moc neumí. Morava je přesto láká

SERIÁL – JAPONSKO OČIMA RODAČKY Z BOLERADIC
LENKA SEDLÁKOVÁ

Když se řekne: Pije jako Dán, myslí se tím, že pije hodně. Dokázala bych vymyslet nové pořekadlo, co se alkoholu týče. „Vydrží jako Japonec." Jinými slovy, moc toho nevydrží. Stejně jako může Japonec sníst k obědu velké množství rýže, aniž přibere, tak mu stačí jen malé množství alkoholu, aby se opil. Vše je jen záležitostí genetické výbavy. Pravda je taková, že Japoncům ne zrovna správně funguje v těle enzym, který je nezbytný k odbourávání alkoholu v krvi. A tak namísto aby se jim alkohol v těle pomalu rozkládal, hromadí se.
S tím možná souvisí i fakt, že pokud se před někým, věci neznalým, zmíníte o saké, představí si alkohol rovnající se minimálně slivovici nebo vodce. A přitom saké se podobá spíše vínu a obsah alkoholu v něm je v nejlepším případě kolem třinácti až šestnácti procent. Pít se dá saké na všechny možné způsoby, vychlazené v létě, horké v zimě. Ale jeho opravdovou chuť nejlépe vychutnáte, pokud má pokojovou teplotu a srkáte ho po menších doušcích. Jen teplé nebo ohřáté saké totiž voní a má docela příjemnou chut’. Kdežto saké vychlazené člověku přijde jako voda. Popsat však, jak saké voní nebo chutná, není vůbec jednoduchá věc. Přece jen je vyrobeno z rýže, což je pro nás velmi nezvyklá surovina, a s ovocnou vůní vína nebo slivovice nemá nic společného. Na druhou stranu se na ni dá lehce zvyknout.
Co má však saké s vínem – tak, jak ho známe my – společné, je množství variací, ve kterých se vyskytuje. Můžete dostat saké růžové, zlaté, ale i perlivé. A značek je téměř tolik, kolik má Japonsko měst. Saké se tradičně podává v butelkách o dvou deci, ze kterých si ho naléváte do malých kalíšků. Průměrnému Japonci stačí tak dvě butelky nebo přibližně dvě piva k tomu, aby se opil. Například manžel si vysloužil obdivný potlesk, když tak, jak je zvyklý, do sebe obrátil panáka asi padesátiprocentní kořalky, aniž hnul brvou.
Milé spolustolovníky pak nenapadlo nic lepšího než se to po něm pokusit zopakovat. Zvládl to jeden a i ten zatímco jednou rukou pokládal skleničku, druhou si objednával džus a do konce večera už při něm zůstal.
Své zkušenosti s tím, jak Japonci umí pít, již mají i mnozí moravští vinaři. Nebot’ Morava se stává stále častěji jednou ze zastávek japonských turistů při jejich cestě po Evropě. Bohužel, Japonci vínu moc nerozumí a jediné víno, které znají, má přídomek francouzské. Ba dokonce i člověk, který se pokládá za znalce a milovníka vína, se proti němu dokáže provinit například tím, že vám vzorek nalije do sklenice, na jejímž dně se stále ještě třpytí zbytky piva. A opici? Tak tu mají Japonci v osmdesáti procentech veselou a překvapivě klidnou. Jen málokdo se chce rvát, jen málokdo demoluje zařízení baru nebo ulici, po které se pohybuje. Většinou je potkáte rudé ve tvářích a s rozzářeným úsměvem.

Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku

Nový život 12.3.2009