Karikatury ostré jako břitva

SERIÁL – JAPONSKO OČIMA RODAČKY Z BOLERADIC

LENKA SEDLÁKOVÁ
Entropa, slovo, které ted’ skloňuje celá Evropa. Bohužel Čechům žádnou dobrou vizitku nedělá. Ani já jsem se na toto umělecké dílo netvářila nijak nadšeně. Podle mě totiž není nutné si z nikoho dělat záchodový humor. Na druhou stranu jsem se docela pobavila, jak nás vidí ostatní. Hlavně slovenská karikatura Čecha v podání brouka Pytlíka s pořádným pivasem, půllitrem v jedné ruce a igelitkou v druhé je výstižná. Asi tak vypadá průměrný Čech, ale na tom vlastně není nic k smíchu.
Bohužel, myšlenka, která vyzývala k tomu, aby se každý zamyslel nad svým národem, nakonec vedla jen k tomu, že se všichni dívají přes plot na sousedův dvorek. Tak proč já bych se nepodívala na ten japonský. Jenomže v Japonsku to chodí trochu jinak. Kdo by se snažil naznačit, jací jsou Japonci, kresbou v zahraničních novinách, v podstatě by jen nosil dříví do lesa. Japonci se karikují sami. Politici musí denně čelit vtipům karikaturistů, kteří si neberou absolutně žádné servítky. Jako když se například Aso, japonský premiér, pomalu věší na svých vládních rozhodnutích. A s tím jak se ekonomická krize v Japonsku stále prohlubuje, tím tvrdší zesměšňování politiků je, až je mi jich občas i líto.
Další formou karikatury by se dalo nazvat japonské anime a manga. Anime jsou animované filmy a seriály, které se produkují v Japonsku, a stejně jako manga – japonské komiksy, jsou svými kresbami více než specifické. V podstatě se dá říci, že jejich hrdinové jsou prototypy japonské mládeže, ale není mi úplně jasné, jestli tvůrci kopírují realitu, anebo mladí Japonci kopírují kreslené postavičky. Možná, že se inspirují navzájem.
Výsledek je asi takovýto: Křehké dívky se světle odbarvenými vlasy, plnými loken, s tunami make-upu na obličeji, jen lehce oděné v ultra mini sukýnkách nebo šatičkách a na deseticentimetrových podpatcích se od těch kreslených liší jen v tom, že ty kreslené na vysokých podpatcích zřejmě umí chodit. Vyčouhlí, téměř až vychrtlí mladíci s drsňáckými účesy, s kalhotami úmyslně sjetými pod zadkem a úzkými ramínky vypadají přes veškerou snahu velmi zženštile. Ale tak jako každý Čech nevypadá jako brouk Pytlík, tak ani každý Japonec nevypadá, jako kdyby právě vyskočil z komiksu. Když jsem však seděla v metru a přemýšlela nad tímto článkem, začala jsem se rozhlížet kolem sebe, jak já bych nejlépe zkarikovala Japonce jako národ. Nic mě však nenapadalo, žádná do očí bijící anomálie oproti ostatnímu světu.
Jen šed’ a čerň pracovních kostýmů a školních uniforem. Ale vlastně to je přesný obrázek japonského národa, dav lidí oblečený v tmavých barvách svázaný řemenem etikety a pravidel a jen málokdo se z tohoto obrázku dokáže vymanit.

Autorkaje projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku

Nový život 29.1.2009