K čaji podávají Japonci wakashi
Japonsko se počítá mezi čajové velmoci, jako je Indie a Čína. Anglii sem rozhodně nezahrnuji, ačkoliv čaj o páté zná každý. A to z prostého důvodu – v Anglii se čaj nepěstuje a navíc se zde jeho chuť „kazí“ cukrem a mlékem. I když tento způsob pití čaje je v Japonsku také populární, přesto však stále vítězí čistá klasika.
V Japonsku se pěstuje jak čaj zelený, tak černý. Byly sem dovezeny ve dvanáctém století z Číny. V průběhu doby se zde vytvořil ve světě ojedinělý rituál, takzvaný obřad čaje. Je to obřadné pití čaje, kde čaj je prostředkem nikoliv cílem setkání. Cílem je vychutnat si okamžik. Čajový obřad byl po staletí zdokonalován ve školách čaje až do jeho nynější podoby.
Čajová setkání se pořádají v čajových domcích nebo chýších. Domky jsou obklopeny zahradou, která dokresluje téměř meditační atmosféru. V zahradě nechybí studánka s pramenitou vodou, ze které se čaj připravuje. Samotný obřad probíhá tak, že účastníci klečí na rohožích tatami a v jejich čele klečí hostitel, který připravuje čaj.
Používá se zelený čaj rozemletý na jemný prášek, který se pomocí metličky z bambusových odštěpků vyšlehá s horkou vodou do husté pěny. Každý šálek má svůj čas, takže se nestane, že by hosté pili čaj zároveň. Při předávání šálku, se oba, hostitel i host, hluboce ukloní. Čaj se pije tak, že se šálek uchopí do pravé ruky a obejme se levou dlaní. Poté se šálek otočí o devadesát stupňů proti směru hodinových ručiček a oběma rukama přiloží k ústům. Na obsah šálku by vám měly stačit tři doušky. Po vypití rituál opakujete, jen v opačném směru.
Chuť našlehaného čaje je velmi trpká, a proto se k čaji podává malý zákusek – cukroví wakashi. Jeho původ je, jak jinak, také čínský. Tvar, barva i samotná hmota cukroví se mění společně s ročním obdobím. Na jaře jsou to květy sakury, jabloně a podobně, některé jsou dokonce zabalené v opravdových listech. V létě mají zase podobu květin léta, třeba hortenzií a kosatců nebo zelených lístečků. Na podzim jsou to různě zbarvené listy, chryzantémy a jiné. No a v zimě sněhové vločky.
Původně bylo wakashi vyráběno pouze jedním způsobem. Původní receptura v sobě zahrnovala suroviny jako rýži, med, fazole a podobně. Z těchto surovin pak vzniklo těsto, které se tepelně neupravovalo a pouze se barvilo a tvarovalo. A to buď rukama, nebo pomocí dřevěných formiček, do kterých se těsto natlačilo. Tento druh je stále nejpopulárnější.
V průběhu staletí se vyvinulo mnoho způsobů, jak a z čeho wakashi vyrábět. Jsou tu wakashi vyráběné z želé nebo cukrového prášku – tohle cukroví je tvrdé a člověk má pocit, jako když kouše do kostky cukru. Dalším druhem jsou kostičky z hmoty z červených fazolí. Zruční cukráři dokáží vyrobit takové wakashi, až oči přecházejí. Pro mě byl vrcholným zážitkem vidět hranolek čirého namodralého želé, ve kterém „plavala“ rybička, jak jinak, také ze želé.
Po Tokiu naleznete mnoho čajoven. Ale nejsou to čajovny v českém slova smyslu. Čaj se zde pouze prodává a nikoliv pije, ačkoliv vždy dostanete bezplatnou ochutnávku toho, co se zde prodává. Většinou je to čaj z plantáží, které vlastní přímo majitel obchůdku.
Ale nemusíte chodit do specializovaných prodejen, abyste se dostali k čaji. Ten se tady prodává na každém rohu v plastových lahvích stejně jako u nás minerálka. A můžete si vybrat, jestli chcete zelený, černý, sladký, hořký, studený nebo horký. Jen zvyknout si na jeho specifickou chuť člověku chvíli trvá. Pak už ale bez něj téměř nemůže být.
LENKA SEDLÁKOVÁ. Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku
Nový život 28.6.2008
