Pravda o televizní zábavě

Toto bude otázka asi hlavně pro muže. Když na ulici obdivujete krásnou dívku, napadlo vás někdy hádat, kolik musela podstoupit plastických operací a kolik ji stály, než se z nešťastného chlapce proměnila v tuto krasavici? Ne? Japonce ano.

I takto totiž vypadají televizní zábavné pořady, které se v Japonsku produkují po stovkách. Ačkoliv nejsem v japonštině ještě tolik zběhlá, abych všemu rozuměla, u těchto pořadů nemám s porozuměním problém. Jazyk ani moc nepotřebuji, abych se bavila s ostatními nebo jen nevěřícně zírala.

O Japoncích by se dalo říct, že mají smysl pro humor tak trochu posunutý. Cizincům se mohou Japonci zdát jako upjatý, seriózní národ, pravda je však taková, že jsou to neuvěřitelní smíšci.

A čemu se smějí nejraději? To je asi cizí neštěstí, což mají společné i s Čechy. Dále se to už trochu liší, alespoň já jsem jen hleděla, když moderátor pohlavkoval svého hosta a publikum se trhalo smíchy. A to je v televizních pořadech zcela běžné. Také vítězí hlučné chování a rozmáchlá gesta, čím víc je soutěžící v zábavném pořadu hlučnější a neukázněnější, tím větší ohlas u publika má.

Samozřejmě ne každý Japonec má rád zábavu tohoto stylu, stejně jako ne každý Čech rád sleduje televizní estrády. Například já jsem velkou fanynkou rodiny Simpsonových, ale pro některé Japonce je to naprosto nepřijatelný druh humoru. Nerozumí tomu, proč je komické Homerovo buranské chování nebo Bártovy sprosťárny.

Ačkoliv se to nezdá, Japonci vyjadřují své emoce velmi často a velmi silně, například se naprosto úžasně a rádi diví. Proto další velmi populárním druhem pořadu jsou naučně zábavné pořady. V nich se diváci obeznamují s tím, jak se co vyrábí, kdo zdolal jaký rekord nebo se pořádají závody různých řemesel, aby se ukázalo, který profesionál je nejlepší.

Když publikum vítalo francouzského dobrodruha, kterému se podařilo sjet horu Fuji na kole v rekordním čase, tak se lidé spíš smáli než obdivně bručeli. Závodník si totiž při pádu, který následoval, zlomil snad každou kost v těle a dobrý karambol se cení víc než kdovíjaký rekord.

Jaký pořad však v japonské televizi uvidíte nejčastěji, tak to jsou pořady o vaření. Občas se vaří snad na všech programech zároveň a vy máte neodbytný pocit, že Japonci musí jen vařit a jíst. Alespoň já mám vždy neodolatelnou chuť sáhnout po něčem dobrém.

Lenka Sedláková. Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku

Nový život 21.6.2008