Japonští psi připomínají spíše manekýny

SERIÁL – JAPONSKO OČIMA RODAČKY Z BOLERADIC

LENKA SEDLÁKOVÁ

Všeobecně platí, že se porodnost ve vyspělých zemích snižuje. Stejně je tomu i v Japonsku, pro děti prostě není místo. Tím nemyslím, že by zde bylo málo školek a hřišť. Naopak, téměř na každém rohu je park nebo zahrada, kde se děti mohou do sytosti vyřádit. Nebo že by si rodiče dítě nemohli finančně dovolit, to také ne. Spoustě Japonců prostě na děti nezbývá čas, prostor ve vlastním životě.
A tak dítě nahrazují psem, kterému pak věnují stejnou, možná i větší péči. Potkáte tu různá plemena psů – od labradorů, přes pudly, chrty, pitbuly, po kokry a bígly. Nejpopulárnější je tu však čivava, a to hlavně pro svoji „skladnost". Říkáte si, že je to na Moravě stejné, že i u nás spousta lidí nahrazuje děti a přátele psem. Co je však v České republice už méně obvyklé, je vytříbená psí móda. Ze zvířecího miláčka se v Japonsku velmi často stává módní doplněk. Potkat v Tokiu neoblečeného psa, který jde navíc po svých, je téměř zázrak. Existují zde specializované obchody, dokonce celá obchodní centra nazvaná Svět zvířecích miláčků. Jsou plná malých obchůdků a butiků, ve kterých lze koupit vše, co si jen můžete představit. A občas i to, co byste si představit nedokázali.
Slušivé oblečky jsou od těch dětských téměř k nerozeznání, jen se oblékají na jiné figuríny. Kočárky pro psy vypadají také téměř identicky, jako ty dětské a nebýt názvu obchodu, tak se leckdo může nechat snadno splést. Obojky a ozdoby do vlásků, pardon, do srsti, nejsou žádnou zvláštností. I ty navrhují přední návrháři. A to už nemluvím o psím žrádle, které je občas kvalitnější než to, které dostanete sami v restauraci.
Vlastnit psa a být v kurzu je náročné, a to hlavně finančně. V parku potom nestačíte zírat na každodenní módní přehlídku. A chvílemi přemýšlíte, co na to říkají ochránci zvířat. Obléct labradora do šatiček se dvěma kanýry kolem ocasu, to je podle mě vyložené týrání. Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát.
A jací jsou Japonci jako páníčkové jinak? Milující, ale hlavně čistotní. Vědí, že park není jen obrovský psí záchod, takže nepotkáte pejskaře bez nezbytného sáčku. A věřte mi, je velmi zvláštní pocit, když se vám omluví majitelka pejska, který před vámi právě udělal bobek, zatímco vy sedíte na lavičce a čtete si. Je pravda, že jsem ji pozorovala zkoumávým pohledem, jestli ten bobek uklidí. Samozřejmě že ano!

Autorka je projektantkou Vodních staveb žijící v Japonsku

Nový život 17.4.2008