Obléct si kimono není jenom tak

 LENKA SEDLÁKOVÁ

Když jsem přijela do Japonska, měla jsem tři přání, nebo možná předsevzetí. Podívat se na horu Fuji, zhlédnout zápas sumo a obléct si kimono. To poslední bylo opravdu spíš zbožné přání. Měla jsem dojem, že kdybych si oblékla kimono, bylo by to, jako by si Japonec oblékl boleradický kroj. K mému štěstí na tokijské Univerzitě vyučuje japonštinu jedna moc milá paní. Tato sensei, jak je v Japonsku označován učitel, půjčuje studentům při různých příležitostech svá vlastní kimona. Jak prozradila, jsou to kimona, která nechali rodiče ušít na její svatbu. Doma má asi čtyřicet kimon, dámských i pánských.

Jednou si řekla, že by bylo krásné, kdyby si kimono mohli vyzkoušet i její studenti. A ze sbírky vybrala pár kimon, která si několikrát do roka oblečou studenti z mnoha koutů světa. A tak se stalo, že už vím, jaké je to obléct si kimono a chvíli v něm pobýt.

V dnešním Japonsku si ženy oblékají kimono převážně již jen při slavnostních příležitostech, jako je návštěva chrámu, různé svátky, svatby a podobně. Nebo vás mohou obsluhovat ženy v kimonech v klasických restauracích. Tomuto tradičnímu formálnímu kimonu se říká furisode. Kimono se šije z drahých kvalitních látek, které jsou bohatě zdobeny, a jeho střih se již po staletí nemění. Celek se potom skládá z několika částí. Dominantou celého kimona je pás obi, který může být až čtyři metry dlouhý. Uvazuje se vzadu na bedrech, a to bud’ do tvaru bubínku (tento způsob vázání by měly nosit hlavně vdané ženy), nebo do tvaru květu.

Dále je tu hedvábný pás obiage, který slouží k upevnění pásu obi, a dekorativní úzký pásek obijime, uvazovaný přes obi. Pod kimono se kolem krku vkládá ještě vyměnitelný límeček aby se neušpinilo. Na nohy se oblékají ponožky tabi z pevného materiálu. Mají oddělený palec od ostatních prstů. Důvod je jednoduchý – abyste si mohli pohodlně obout tradiční sandály zori.

Vypadá to jednoduše, ale i tak žena není schopná si kimono obléct sama. Šije se v jedné délce bez ohledu na výšku ženy, a proto se musí při oblékání většinou zkracovat, aby sahalo přesně pod kotníky. Dříve dokonce existovala profese „oblékačů". Tito lidé pomáhali ženám v oblékání kimona, ale hlavně v uvazování pásu obi, aby vše vypadalo tak, jak má.

K tradičnímu kimonu patří i tradiční účes, ale ten se dnes nosí už jen při opravdu mimořádných příležitostech. I když jedno pravidlo zbývá – žena v kimonu musí mít vyčesané vlasy nahoru. S tím jsem neměla problém, mám vlasy totiž poměrně krátké, zato jsem měla problém s chůzí. Udělat v kimonu klasicky dlouhý krok je nemožné, a tak vám nezbývá než roztomile cupitat a doufat, že si nezakopnete o vlastní nohu a neupadnete.

Mé tři hodiny v kimonu byly krásné a opravdu jsem si je užívala. Ale i tak jsem byla šťastná, když jsem se ocitla zpátky v riflích a tričku.

Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku

Nový život 6.3.2008