Silničáři nevyjíždí odklízet sníh

LENKA SEDLÁKOVÁ

To, že i v Tokiu sněží, nám dokázalo nedělní počasí. Ne, že by občas něco takového, co by se dalo nazvat sněhem, nenapadlo. Sněhové vločky se ale už několik metrů nad zemí měnily v kapky deště a bylo hned po sněhu. I statistiky mi dávají za pravdu, že sníh je v hlavním městě Japonska spíše výjimkou než pravidlem. V zimě se tu na rozdíl od Evropy, kde meteorologové počítají dny se sněhovou pokrývkou, počítají dny bez sněhu.

Poslední výraznou sněhovou bouři zde zaznamenali před více než dvěma lety, kdy centrum Tokia pokryla asi deseticentimetrová vrstva sněhu. Kvůli sněžení se tehdy dokonce uzavřelo největší japonské letiště Narita.

Neděle ráno nás přivítala hustým sněžením, bílými střechami a silnicemi. V poledne nás nenapadlo nic lepšího, než si vyjít na menší procházku s vyhlídkou na oběd. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, tokijský sníh není stejný jako český. Asi při třech stupních nad nulou a silném větru se rychle rozpouští. Takže i z nepromokavé bundy za chvíli tečou proudy vody.

Dalším problémem je, že sníh tu jen málokdy vydrží déle než pár hodin. Proto se jen málokdo obtěžuje s jeho odklízením. Známé české rčení, že silničáři zaspali nebo že je zima opět zaskočila, tady neplatí. Tokijští silničáři se totiž ani neobtěžují vyjet z garáží. Vždyť auta sníh rozjezdí a ten pak odteče do kanalizace.

Bohužel, co se týče chodníků, řídí se správci budov podobným rčením. Takže jsme se na naší procházce brodili asi sedmi centimetry velmi řídkého sněhu. Asi po dvaceti minutách takové chůze jsme, mokří od hlavy až k patě, rezignovali, nasedli na metro a svezli se jednu zastávku zpět domů do vyhřátého bytu.

Druhý den ráno svítilo slunce a meteorologové předpovídali krásných, a pro toto období typických, devět stupňů. Přes noc ale trochu mrzlo, takže se z rozbředlé vrstvy sněhu na chodnících udělala klouzačka. Co mě však překvapilo při příchodu na univerzitu, byli její zaměstnanci s lopatami, kteří odklízeli zbytky sněhu. Ted’ nemyslím údržbáře nebo uklízečky, ale úředníky a asistenty. To se v Čechách opravdu nevidí.

Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku

Nový život 7.2.2008