Odkrývají minulost hradu

Aktuality dne 2 Feb , 2018

V Boleradicích na kopci nad vesnicí stával středověký hrad. Z něhož se dochovala jen velká plocha, hluboké příkopy a jen kusé  písemné zmínky. Ta prvá je z roku 1373 a poslední z roku 1531, která hovoří jako o pustém. Jeho rozloha byla úctyhodná o rozměrech 105 m x145 m nezvyklého obdélníkového tvaru, z hlediska obranného neměl výhodnou polohu, ale byl pevně stavěný z cihel a kamení, jako jediný v širokém okolí.  Z toho všeho se však na povrchu nic nedochovalo, zdivo posloužilo osadníkům při zakládání rodinných domů. Jen spisovatel Jan Herben ve svých vzpomínkách uvádí, že jako strudent cestou domů z Hustopečí do rodných Brumovic se zastavoval na zřícenině hradu a skákal ze zbytků hradebních zdí.

Na počátku 20. stol. dostala místní chudina většinu plochy k obdělávání a tak vznikla malá políčka k její obživě. Při ruční kultivaci se nacházelo spousty zbytků cihel a kamení, které byly odkládány na okraje „tálků“. Vedle toho se také nacházely střepy hliněných nádob, hroty šípů, části mečů, ostatních koňských udidel apod. Část těchto nálezů je možné vidět ve Vlastivědném muzeu v Kloboukách.

Historie hradu zůstávala utajena jak historikům, tak obyvatelům městyse. Pouze v roce 1868 jej připomenul název nově  založeného čtenářskopěveckého spolku „Hrad Polehradský“ což dokládá, že  určité povědomí a příslušnost v místě existovala. Spolek však neměl dlouhého trvání. Za prvni republiky se o hrad  začal zajímat tehdejší student, pozdější odborný učitel, historik a spisovatel, rodák z nedalekých Bohumělic Antonín Kolek. Často místo navštěvoval, mapoval, hledal zprávy v archivech a na základě toho napsal povídku „Výjezd páně Zeleného ze Šanova“. Vypráví, jak hejtman a válečník Zelený ze Šánova se svoji vojenskou  soldateskou lstí se dostat do hradu v té době držená pánů z Kunštátu a tak jej na dlouhou dobu okupoval. Kolek pak v 60. tétech min. století odborným vedením pomáhal členům tehdejšího vlastivědnejšího kroužku při sondování na místě hradního paláce, ve snaze nalézt nějaké stopy k poznávání hradu. Na základě svého dlouhodobého zájmu a pozorování provedl pro Boleradice a Klobouky přednášku a také nakreslil svoji možnou představu, jak hrad mohl vypadat. Kopání místních nadšenců brzy přestalo a nepřineslo žádné výsledky.

První archeologická dokumentace byla provedena v roce 1990 jako bodové vrypy a rovněž bez nějakých nových poznatků. Až v roce 2011 zahájil seriozní průzkum Techsport Boleradice ve formě  geofyzikálního měření firmou GEOPEK Brno. Tento způsob zkoumání vyznačil zřetelnější stopy a pozůstatky stavební činnosti a různé intenzity, čímž určil místa a rozlohu nejdůležitějších částí hradu. Až Techsport obdržel souhlas účasti archeologa PhDr. Josefa Ungera, začal skutečný průzkum pomocí strojních sond, kdy bagr hloubil asi 50 cm široký pruh do hloubky nenarušené zeminy.

Zahájili jsme  průzkumové práce z jihu a stroj se zaryl do vnější strany hlubokého příkopu a hned nastalo veké překvapení v tom, že jsme nenarazili na žádné stopy hrazeni, tedy, že tento val není pevnostní opevnění, ale jen vyhloubený příkop. Taková situace pokračovala tedy bez jakých koliv stop opevnění po celé délce příkopu a teprve na jeho konci stroj narazil na stavební suť, a zbytky vlastní hradební budovy. Tedy zahájení průzkumu ve znamení překvapivého zklamání.

Další sonda byla vedena z východní strany, kde se nachází nejhlubší příkop. I zde se opakovala situace jako u prvé rýhy a  nenarazili jsme na sebemenší stopy nějakého hrazení.Až po 2o m hloubení stroj zachytil 3,5 m hluboký obranný příkop a za ním pak stopy vlastního paláce.

Třetí rýha byla vedena od západu, ale již jsme nehloubili příkop po  zkušenostech se dvěma předchozími , a k tomu tento je nejméně hluboký, tedy nedokončený. Začali jsme hloubit až v místě kde  terén naznačoval zbytky stavební činnosti. Mezi 6 až ll m se nacházel příkop 4,5 m široký a

2,5 m hluboký špičatého tvaru.

Čtvrtá sonda byla 45 m délky a navazovala na dřívější. Přinesla nejvíce zásypů,stop a nálezů nejrůznějších pozůstatků. Jednalo se o největší zástavbu s řadou zbytků různých objektů z nich nejrozsáhlejší byl nejpravděpodobnější sklep o rozměrech 7 m šíře a 5 m hloubky. Ten byl zasypaný drtí cihel a kamení, mazanice, uhlíků, střepů keramiky.

 

 

Pátý řez byl nejdelší a dosáhl 88 m délky, po opuštění centrální části hradu pokračoval na předhradí, kde bylo zachyceno několik menších nehlubokých stop. Na 20 m k severu, tedy k vesnici, kde terén klesal, jsme narazili na příkop 6 m široký a 3,5 m hluboký. Po dalších 12 m opět příkop 4,5m šíře a 4,5 m hloubky, jeho zásyp tvořily různé zbytky černohnědá hlína, mazanice a uhlíky. Mezi 52 m až 63 m nás čekalo největší překvapení v podobě objektu 10 m širokého a 1,5 m až 2,5,m hlubokého.  Na dně se našly části keramiky, spálených dřev, přepálené mazanice, zlomky cihel, stavebních kamenů, zvířecích kostí, zlomek loštického poháru, částí železných předmětů. Tento objekt nepochybně zanikl požárem.

Provedené strojní rýhy zasáhly jen velmi nepatrnou plochu, což omezilo vyvozovat jednoznačné posudky,a učinit konečné závěry. To nebylo možné bez celoplošného průzkumu. Avšak spolu s provedeným geofyzikálním průzkumem naše sondy pomohly vymezit nejdůležitější hradební objekty, což by bylo velkou výhodou pro případné další bádání. Dále bylo dosaženo několik změn  a nových pohledů na celý hrad a jeho historii. Jako jeden takový jsou příkopy na východní , jižní a západní straně nebyly součástí původního hradního opevnění, ale dodatečně budované a nedokončené. Nečekaným zjistěním byl poměrně rozsáhlý objekt na severní straně, směrem  k vesnici, který , ale dle nalezených pozůstatků jednoznačně zhořel, což prokázalo množství ohořelého materiálu v jeho zásypu.

Tím, že plocha byla „prořezána“ křížově od východu na západ, z jihu na sever, získal se nástin o rozložení hlavních částí hradu na základě čehož se posunula představa pravděpodobnosti bývalého hradu. Jeho konečnou podobu by mohl odhalit jen plošný průzkum. Z tak nepatrně prozkoumané částí nebylo možné ani napovědět počátek hradu, proč byl postavený na tak vojensky nevýhodném terénu, kdo stál u jeho zrodu, byl jeho stavitelem. Z celkového množství dosavadních nálezů některé lze datovat do 14. stol., většinu však až do 15. stol..

To by však bylo v rozporu s názorem některých historiků, že jej postavil někdo z rodu Lva z Klobouk, jeho syn či synovec po založení zábrdovického kláštera a jeho obdarováním většinou majetku. V listinách se v roce 1235 jmenuje Lev z Boleradic, jako majitel nevelkého panství, dále pak příslušníci tohoto rodu. V roce 1287 je uváděn v Boleradicích kostel sv. Jana Křtitele jako farní pro Kurdějov a Diváky. A nedaleho hradu i kostela se nachází jedno místo, dosud záhadné a neprobádané a tím jsou tzv. „Malé valy“ na úpatí hradního kopce a blízkosti kostela s dost zřetelným pozůstatkem rozsáhlého opevnění. To vše hrálo v minulosti Boleradic nemalou úlohu. Náš průzkum v tom přinesl určitý posun a odborníkům poskytl nové reálie a nová témata, místním nabudil zájem rozplétat domácí záhady. Přispět k tomu může nové zobrazení podoby hradu na  kresebné rekonstrukci. Tedy dostatek podnětů k dalšímu bádání a hledání odpovědí na neznámé.-

 

Aby se s problematikou hradu mohla blíže seznámit širší veřejnost, odborná i laická, vydali jsme publikaci „Boleradický hrad“ a vyšla péči editora PhDr. Josefa Ungera, vedoucího výzkumu, který přizval další autory příspěvků. Díky tomu vyšla nevelká, ale hodnotná kniha. Stěžejní  kapitola, tedy odborný popis a výsledky archeologických sond je z pera Josefa Ungera. V ní je zdokumentovaný celý průběh sondáže a každá podrobnost.

Řadu zajímavých událostí a faktů z historie Boleradic, většinou neznámých, napsal archivář PhDr. Emil Kordiovský. Jeho mnohá sdělení jsou překvapující a dokládají pestrou minulost městýse. Kapitola nazvaná „K historii Boleradic a jejich hradu“ je z pera historika Miroslava Plačka a autor v ní  osvětluje mnohé spletité reálie hradu a jeho majitelů. Řada odvážných vývodů má značnou dokumentační hodnotu.

Irena Loskotová v příspěvku „Kamenné kachle z Boleradic“  rekonstruhuje a hodnotí nalezené zbytky kachlů a jejich souvislosti s brněnským Špilberkem. Pro většinu čtenářů této publikace bude až šokující fakt, jak odborník dokáže na základě zlomku kachli dotvořit jeho celou podobu i historii. Petr Žákovský ve svém příspěvku hodnotí nalezené zbytky zbraní a vojenského materiálu. Sandra Sázelová zanalýzovala zbytky zvířecích kostí. Jan Horák popsal vzájemnou spolupráci korespondenci se spisovatelem a historikem Antonínem Kolkem, který se o hrad s nevšedním zájmem a dlouhodobě zajímal.

 

 

Závěr knihy upozorňuje na dosud neobjasněné otázky nejen hradu, ale městýse Boleradice.

Třešničkou  a ozdobou publikace je kresebná rekonstrukce na základě dosažených zjištění tohoto průzkumu v perokresbě Jana Velka.

Kniha obohatila okruh regionálních publikací nejen  hustopečsko – klobouckého regionu, ale i jihomoravskou produkci. Stala se solidním příspěvkem k poznávání moravského středověku.

 

Případní zájemci si knihu  již mohou objednat  na adrese  Techsportu Boleradice.