prof. Vladimír Stehlík

Poslání varhaníka a ředitele kůru třech brněnských kostelů prof. Vladimíra Stehlíka.

Jeho rodištěm jsou Boleradice u Hustopečí na jižní Moravě, kde se narodil 16.8.1911. Hudební vzdělání získal na studiích v Brně, kde navštěvoval roční kurz pro venkovské varhaníky (1930-1931) a poté absolvoval na zdejší konzervatoři varhanní oddělení. Nejprve studoval u B.Holuba (1931-1932) a po tříleté přestávce, z důvodu vojenské služby ve Znojmě, studia dokončil u Fr. Michálka (1936-1938).
Po studiích působil ve funkci ředitele kůru těchto brněnských chrámů – v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích (1940-1944), u sv. Tomáše (1944-1953) a u sv. Jakuba (od roku 1954), kam nastoupil po prof. Karlu Hradilovi.
Vladimír Stehlík byl rozeným varhaníkem a výborným improvizátorem a své schopnosti vynikajícím způsobem uplatňoval při slavení liturgie. Na všech působištích se věnoval řízení místního chrámového sboru, se kterým nacvičoval liturgické skladby a pravidelně účinkoval o nedělích a svátcích církevního roku. Do sborového repertoáru zařazoval díla F. Musila, N. Kubáta, F. Picky, V. Říhovského, E. Treglera a dalších, a premiéroval některé skladby M. Příhody a Z. Zouhara. Chrámový sbor doplňoval při provedeních orchestrem, často ve velkém obsazení. Zvláště jako regenschori u sv. Jakuba připravoval ke slavnostním příležitostem náročný program, který obohacoval orchestrální složkou. Poněvadž však od farního úřadu nedostával potřebné finanční prostředky na zaplacení hráčů orchestru, rozhodl se všechny náklady uhrazovat z vlastních příjmů. Velmi na to doplácel a později z tohoto důvodu místo regenschoriho opustil. Ve farnosti u sv. Tomáše vedl kromě smíšeného chrámového sboru i zdejší dětský sbor, se kterým nacvičoval na vánoční a velikonoční svátky.
Kromě chrámové služby se Vladimír Stehlík věnoval také sborovému dirigování a řídil několik pěveckých sborů, zvláště pěvecké sdružení FOERSTER, které převzal po prof. Josefu Slimáčkovi a vedl v letech 1947-1951. Byl vynikajícím sbormistrem a se sbory pracoval téměř po celý život. Působil také jako hudební pedagog – vyučoval na středních školách v Brně a externě improvizaci na brněnské konzervatoři (1945-1948). Po svém odchodu od sv. Jakuba získal místo učitele hudby v Bučovicích a odtud se po čase vrátil zpět do Brna na hudební školu do Králova Pole. V důchodovém věku převzal po prof. Miroslavu Příhodovi vedení chrámového sboru v augustiniánském klášterním kostele na Starém Brně a pokračoval v rozvíjení zdejší hudební tradice. Od svých studií na konzervatoři dlouhodobě spolupracoval s prof. Josefem Puklem, který jej jako varhaník doprovázel od počátku již na kůru zábrdovického kostela a přešel s ním také na Staré Brno.
Z tvorby profesora Stehlíka je v rukopise dochováno několik chrámových skladeb pro sóla, smíšený sbor, varhany a orchestr, které byly za jeho života provedeny: např. Slavnostní fanfáry, Regina caeli, různé vložky a moteta atd., a ještě dnes jsou součástí repertoáru některých brněnských chrámových sborů. Z dalších skladeb jsou to sbory, mj. ženský Básníku, odejdi na slova J.Wolkera.
Vladimír Stehlík byl výraznou osobností tehdejšího hudebního a společenského života. Byl člověkem mírné povahy, obětavý a rovněž velmi tolerantní. Poslání varhaníka a ředitele kůru vykonával řadu let a ještě v závěru svého života byl činný jako sbormistr starobrněnského chrámového sboru. Zemřel v Brně v srpnu roku 1990.


Ludmila Borisová
MUSICA SACRA č.3 roč. 2003

O mém životním muzicírování

Já, Vladimír Stehlík, narozen v roce 1911 v Boleradicích v domě č. 47 jako syn Jana a Josefy Stehlíkových mohu sdělit, že moje hudební začátky byly již v první třídě obecné školy. To když paní učitelka Ondrová zahrála na housle píseň trochu skřípavě a snad i falešně a já jsem ji potom dobře a bez chyb zazpíval. Tak to pokračovalo až do vypůjčení harmonia. Býval jsem ministrantem a na křížové dny, kdy průvod chodíval dlouho do polí jsem někdy musel vyzvánět. Po odchodu až do příchodu jsme měli dlouho volno a tak kluci šlapali měchy u varhan a já mačkal klávesy. Po přistižení kostelníkem bylo pohlavků jak much, ale bez účinku. V neděli po poženhání jsem vytáhl klíč od kůru a zamkl jsem se tam. Sám jsem si našlapal měch a chvíli hrál. Když se setmělo a kostelník přišel zvonit klekání, přestal jsem hrát a čekal až kolem kůrových dveří přejde na věž a já nepozorovaně odešel. Tak to byly moje začátky.

Vždy jsem velmi dobře zpíval a rád poslouchal všechno co hrálo, varhany, kapelu, zpěv. Rodiče však tomu nepřáli a říkali," uč se ševcem nebo zedníkem, či něčím jiným – muzikanti skončí v blázinci." Přes tento jejich nezájem jsem si v patnácti letech vypůjčil harmonium od pana Jana Čermáka, tehdy varhaníka, a za krátkou dobu jsem za něho doprovázel mše. Současně v té době učitel Jůza z Hustopečí vytvořil kapelu, a tak jsem v ní hrál křídlovku a housle. Pro mne to však bylo málo, proto jsem v zimě jezdil do Hustopečí k profesoru Arne Novákovi, který tam učil pod kurátoriem hudební školy. V roce 1928 – 29 jsem krátce dojížděl do Brna k bývalému vojenskému kapelníkovi Stanislavu Živnému.

Jelikož jsem měl dobrý hlasový rozsah – g – c3 a dobrou intonaci, často jako žák Orla jsem hrával chlapecké úlohy. Po druhém ročníku konzervatoře jsem již cvičil a doprovázel divadelní zpěvy na klavír Orlům i Sokolům. Hrával jsem také na křídlovku a housle s různými kapelami v Boleradicích, Bojanovicích, Divákách, Kloboukách a po vojně s panem Hanákem z Brumovic. Překážek a řečí bylo dost, ale to nevadilo, jen když se hrálo.

V roce 1931 – 33 jsem studoval na konzervatoři v Brně, 1933 – 35 účinkoval ve vojenské hudbě ve Znojmě. V roce 1935 jsem se oženil, abych se osamostatnil, a mohl dostudovat konzervatoř, na níž jsem v roce 1938 absolvoval varhaní oddělení. V roce 1940 jsem nastoupil první místo jako ředitel kůru a varhaník v Brně Zábrdovicích a zárověň jsem byl zástupcem dirigenta mužského sboru Opus. V roce 1944 jsem se stal ředitelem kůru v kostele u sv. Tomáše v Brně a zároveň profesorem zpěvu na státním gymnáziu a profesorem varhaních předmětů na konzervatoři. Roku 1954 jsem se stal ředitelem kůru a varhaníkem v kostele u sv. Jakuba v Brně a současně zástupcem sboru Filharmonické besedy a dirigentem mužského sboru Foerstra. Od roku 1961 do roku 1968 jsem učil na LŠU v Bučovicích, současně dirigoval tamnější pěvecký sbor Hvězda. Za svého působení na brněnských kůrech jsem provedl 41 novinek moravských a českých skladatelů a většinou jsem je sám z partitur rozepsal. V kostele sv. Tomáše jsem v roce1952 provedl dvouhodinové Stabat Mater od Františka Musila a to pak i na brněnském stadionu. V letech 1953 – 54 jsem rozepsal a provedl slavné Verdiho Requiem, které až za 12 let po mém provedení uvedla i státní filharmonie Brno.

Jako ředitel kůru a varhaník jsem byl nucen psát a skládat potřebné církevní skladby. Z nich uvedu jen ty největší. Bylo to I. a II. Regina Coeli a Te Deum. Jsou to osmihlasá díla s velkým orchestrem sólovými party a varhany. Mimo tyto to byla řada menších sborů i světských. Jelikož moje skladatelská činnost byla mým zaměstnavatelům velkou nepříjemností, přestal jsem v kompozici pokračovat.

Tolik o mém hudebním životě. Nepamatuji se že bych se v něm alespoň čtvrt hodiny nudil.

Profesor Vladimír Stehlík


Ze sborníku Naše staré Boleradice