Počátky organizovaného včelařství na Kloboucku.

Včelařství není jen uspokojování zálib jednotlivců, ale vždy mělo a dosud i má nesmírný význam pro celou společnost. V minulosti byla jeho prvořadá důležitost v produkci medu, neboť ten byl jediným sladidlem, dále sloužil k výrobě medoviny, oblíbenému alkoholickému nápoji a rovněž nacházel značné uplatnění v tehdejším lékařství. Včelího vosku, se hojně používalo zejména při svícení. Z těchto důvodů včelařství bylo tedy výnosnou činnosti.

V současnosti tyto produkce jsou již druhořadé a to před opylovací funkcí včel, poněvadž včely v této své schopnosti jsou v přírodě nezastupitelné.

Včelaření se od nepaměti provádělo jako individuální pracovní činnost tzv. brtníků, neboť včely žily v dutinách stromů – brtích. A.ž později si je člověk přenášel ke svým příbytkům. Organizování této, lidské práce obstarávala vždy vrchnost. V našich zemích měl pro včelařství zásadní význam památný „Včelařský patent“ císařovny Marie Terezie, vydaný v roce 1775, který měl platnost pro, Dolní Rakousy a Moravu. Patent sice měl blahodárný vliv na rozvoj včelařství, ale přesto nedokázal zabezpečit potřebné množství včelích produktů. Snad i proto rakouská vláda v roce 1854 vybídla vesnické kantory a kněze, aby se ujali upadajícího včelařství a zajistili tak jeho další rozvoj v žádoucí míře. Zásluhy vesnických učitelů a farářů o rozvoj pokrokového včelaření u nás jsou obrovské.

Možná i to přispělo k založení samostatného včelařského odboru při Moravsko-slezské hospodářské společnosti v Brně. Stalo se tak v témže roce. Nesporně zásadní zásluhu na tom měl opat kláštera starobrněnského Cyril Napp, místopředseda této společnosti.Pro moravské včelařství je tento rok památným a mnozí včelařští odborníci jej považují za počátek zlaté doby včelařství na Moravě. V roce 1864 byl do četa tohoto samostatného odboru zvolen MUDr. František Živanský, který v průběhu dalších let se zasloužil o prudký rozvoj racionálního včelaření a zejména k tomu vytvářel potřebné organizační změny. Pod jeho vedením narůstal počet členů včelařského odboru a v roce 1865 se v Brně uskutečnil sjezd rakouských a německých včelařů. Ten je památný tím, že na něm František Hruška předvedl vlastní konstrukci medometu, s použitím odstředivé síly při získávání medu. Další významnou zásluhou Živanského bylo vydávání včelařského časopisu a to od roku 1867 s názvem Včela brněnská, později přejmenovaný na Včelu moravskou. Vycházel ve dvou verzích, v českém a německém jazyce a dlouhou dobu byl nejvyhledávanějším a nejoblíbenějším včelařským časopisem ve střední Evropě.

Celé toto děni mělo živý ohlas i na Kloboucku neboť členové včelařského odboru se nacházeli téměř v každé obci.

Dalším významným mezníkem organizovaného včelařství na Moravě se stal rok 1868. Počet členů dosáhl 1250 včelařů, což si vynutilo vytvoření „Samostatného spolku včelařů Moravských“. Vzájemné kontakty s jeho vedením zajišťovali tzv. „obvodníci“ a okresní jednatelé. To však nedostačovalo prudkému nárůstu členské základny. Z dobových pramenů se dovídáme, že tomu tak bylo i v našem kraji. Takový to včelařský kolos byl značně těžkopádný a tak nemohl plně uspokojovat potřeby a zájmy včelařů, proto sílily návrhy pro jeho decentralizaci. Nutno dodat, že tyto tendence šly ruku v ruce s tehdejšími snahami ve společnosti a vznikem velkého počtu spolků různého zaměření a poslání (hospodářské, potravní, čtenářské aj.) Dělo se tak ve městech i na vesnicích.

Odstředivé tendence dosáhly toho, že v roce 1898 byl „Samostatný včelařský spolek včelařů Moravských“ změněn na Zemský ústřední spolek včelařský pro Markrabství Moravské v Brně a ten již sdružoval nejen jednotlivce, ale i nově vznikající samostatné spolky v různých regionech. Byly to tzv. pobočné spolky: V nich včelaři měli daleko blíže k sobě a mohli tak realizovat svoje potřeby i zájmy. Jak se později ukázalo i v našem kraji to bylo blahodárné řešení a samostatné spolky se v určitých etapách rozvíjely v nevídané aktivitě a to nejen v zájmové včelařské oblasti, ale i společenské a kulturní. Tento systém se velice osvědčil a přes různé administrativní peripetie funguje až dodnes.

Po vzniku Zemského ústředního spolku se ustavily pobočné spolky i na území dnešního okresu, ty se v průběhu let štěpily a daly vznik dalším. Prvé známe z roku 1905: jsou to spolky v Polehradicích (od roku 1924 Boleradice), dále v Rakvicích a Vranovicich.

Polehradický spolek v té době čítal 16 členů a jeho předsedou byl starosta Bedřich Šír. Jednatelskou funkci zastával Jan Černý , který se stal hlavním iniciátorem a dlouholetým funkcionářem. V roce 1907 se naplnila snaha rozvíjet působení tohoto spolku na celý tehdejší soudní okres. V časopise Včela moravská z roku 1907 čteme o tom tuto zprávu. „Včelařský spolek v Kloboucích konal dne 5. dubna I907 v městečku Polehradicích četné navštívenou schůzi, jak včelaři, tak též přáteli včel z celého okresu Klobouckého. Po zdařilé přednášce, kterou nás obšťastnil pan Brázdil, správce školy v Přibicích, přikročeno k založení Včelařského spolku okresu Klobouckého a zapsalo se do něho 20 členů,- zvoleni též funkcionáři a výbor: Předsedou pan Vilém Mrštík, spisovatel v Divácích, místopředsedou pan Jan Čermák v Polehradicích, jednatel : František Strachoň z, Klobouk, pokladník Jan Třeštík z Polehradic. Do výboru dále zvoleni následující pánové: Jan Rozbořil Brumovice, Jan Vozdecký Šitbořice, Antonín Kratochvíl Morkůvky, náhradníky pan Jan Hýbner Bojanovice a Jan Kobza Němčičky. Po pokračováni v přednášce o úlech amerických a konečně asi po 4 hodiny trvající schůze tato za velkého nadšení skončena. Kéž bychom vícekrát mohli takto sejit se a v práci a díle tak ušlechtilém, jako jest včelařství, posilnit se mohli! Doufám, že dílo započaté obstojí, neb se jeví dosti chuti k dílu. František Strachoň, jednatel.“

Že toto konstatováni nebylo plané se můžeme dočíst z další zprávy ve Včele moravské z téhož v roku: „Okresní včelařský spolek v Kloboucích u Brna konal dne 24. května t. r. řádnou schůzi, tentokráte v bydlišti bratří Mrštíků v Divácích. Přítomno bylo 20 členů. Po zahájení schůze předsedou panem V. Mrštíkem přednesena zpráva jednatelská a pokladní z níž vyjímáme následující: Spolek čítal koncem roku 1907 31 členů, kteříž měli celkem 500 čeledí, od nichž obdrželi 2 300 kg medu 80 kg vosku. Všichni členové dostávají „Včelu Moravskou“ a mnozí odebírají „Českého Včelaře“, „Praktického rádce“, německé noviny a „Apiculteura“. Přednáškou pana M. Brázdila z Přibic byli poučeni o americkém včelaření a amerických úlech a jak v nich včelařiti. Konstatujeme rádi, že amerikanismus jest u nás na postupu a zajisté velmi se rozšíří“. Dále zpráva rozebírá různá včelařská specifika ohledně vařáků na vosk a strojku na mezistěny, informuje, že spolková knihovna čítá 13 svazků knih a uvádí zprávu pokladníka. Z pohledu dnešního čtenáře je jistě zajímavý konec tohoto článku. “ Po zdařilé schůzi této, v níž jsme měli potěšení přivítati ve středu svém místopředsedu Zemského ústředního spolku dp. P. Adamce, faráře z Nikolčic, vyšlo se na vzorně zařízené a daleko široko chvalně známé včelíny pana V. Mrštíka. Přítomní se zájmem prohlíželi zde úly upravené panem Mrštíkem a celé prakticky a moderně zařízení včelařského hospodářství. Včelstva byla na přítomnou dobu silná a tu a tam leskl se již přinesený nektar. V pozdní večerní hodině nastoupena pak cesta k domovu a vysloven za ochotu a přátelské přijetí p. Mrštíkům vřelý dík přítomných. Kéž mnoho dobrého přinese nám tato první pout‘ včelařská!“ .

Tento okresní spolek pracoval až do roku 1920. Povolením zemského ústředí v tom roce vznikl samostatný spolek v Divácích. Po smrti V. Mrštíka v roce 1912 byl jeho členem Alois Mrštík až do roku 1924, kdy byl nucen svoje včely prodat. Po jeho smrti se divácký spolek nazýval jeho jménem. Sdružoval včelaře zejména z Nikolčic, Šitbořic, Křepic a Boleradic. Dnes v základní organizaci Čs. Svazu včelařů jsou organizovaní včelaři z Divák a Nikolčic.

Boleradičtí včelaři po neshodách v diváckém spolku utvořili samostatný spolek, vlastně obnovili svůj spolek z roku 1905. A tak dne 30. září 1938 se sešla jeho ustavující schůze za účasti dvanácti členů z místa, pěti z Němčiček, po jednom z Morkůvek a Hustopečí. Předsedou zvolila Františka Blažka z Boleradic, dlouholetého a nadšeného včelaře, jednatelem Ondřeje Kabelu. Ještě téhož roku se přihlásili členové z Morkůvek (4), z Brumovic (2), z Němčiček (3). Složení členů dle profesí bylo velmi příznivé, většinu tvořili rolníci, vedle toho to byl jeden farář, řídící učitel, vrchní strážmistr, hostinský, obchodník apod. Činnost se rozběhla s velikým elánem, vedle ryze včelařských záležitostí to bylo zejména vysazování včelařských rostlin v jednotlivých obcích a tím vyvíjeny okrašlovací snahy. V Morkůvkách se uskutečnil včelařský ples. Bilance prvého roku činnosti byla nanejvýš příznivá. Konáno 6 členských schůzí střídavě v jednotlivých obcích, uskutečněna přednáška př. Al. Zachary z Podivína, zakoupen vařák na vosk, vysázeno mnoho včelařských keřů a stromů. Spolek sdružoval 41 členů ze sedmi okolních obcí: Boleradic 12, Němčiček 10, Morkůvek 6, Brumovic 2, Kobylí 4 a z Hustopečí, Klobouk a Bořetic po jednom. V následujícím pětiletí se činnost nezastavila, mimo uvedené aktivity se konaly kurzy medového pečiva, zájezdy na okolní včelíny, sehráno jedno divadelní představení, přednášky aj. Do čela byl zvolen vrchní strážmistr v Boleradicích Richard Schmid, který spolek vedl k vysokým cílům a nebývalé aktivitě.

Na páté spolkové valné hromadě v roce 1933 bylo v jednatelské zprávě konstatováno, že především nezměrným úsilím předsedy Richarda Schmida se spolek stal jeden z největších na jižní Moravě, příkladně si vede ve vysazování medonosných rostlin. Dosud sehrál 3 divadelní představení. Hru „Stařiček Holuša“ v Brumovicích, veselohru „Tonda bunda“ v Boleradicích. Dne 6. srpna 1933 místní ochotníci provedli divadlo v přírodě, v lese Orličky a to hru „Rozmarýn“. Byl to sice odvážný podnik, ale vydařil se dík nadšení ochotníků. Také počasí přálo. Účast byla z celého okolí a tak do spolkové pokladny přišla slušná částka na koupi včelařských rostlin.

Spolková knihovna čítala 12 svazků včelařských knih. Množství členů rok od roku vzrůstalo, v roce 1935 činilo 77 včelařů, kteří chovali 505 včelstev, o rok později dosáhlo nejvyšší počet ve své historii a to 78 včelařů. Z Boleradic to bylo 23, z Němčiček 13, Morkůvek 9, Brumovic 7, Vrbice 9, Hustopečí 9, Nikolčic 8, Horních Bojanovic 7, Šakvic 2. Konání včelařských i společenských akcí bylo velice pestré, vedle četných přednášek také kurzy chovu včelích matek, medového pečiva, taneční zábavy a opět divadelní představení, tentokrát veselohra „Teta Fany postrach rodiny“.

Odchodem dosavadního předsedy na jiné služební místo (Nížkovice u Slavkova) končí i zenit této nevšední aktivity. Za svoje mimořádné zásluhy byl jmenován čestným předsedou a do života tohoto spolku zasáhl ještě jednou. Navrhl důstojně oslavit 10. výročí trvání spolku, což bylo s nadšením přijato. K realizaci však již nedošlo, neboť nastala jiná politická situace a tedy i starosti. Na počest 20. výročí vzniku samostatné republiky se v srpnu 1938 konala slavnostní schůze, na níž členové s pozornosti vyslechli informace o mezinárodní situaci i opatření vlády vytvořit jubilejní fond na obranu republiky. Spolek se rozhodl věnovat polovinu svých financí, tedy přispět do fondu částkou 1 000 Kč.

V následujících bídných letech se práce točila jen kolem starostí se včelařským cukrem, tlumení včelích nemoci apod. Konaly se pouze členské schůze a to jen sporadicky a za malé účasti. A jakoby toho nepříjemného nebylo dost, včelaře provázely i časté mizerné snůšky.

V dubnu 1947 se po dlouhé době opět konala valná hromada, ale s velmi malou účastí a to pouze 15 členů. Na ní bylo konstatováno, proč se nerozvíjí dřívější spolková činnost: Zemské ústředí bylo zrušeno, řada včelařů přestala chovat včely, mnozí z okolních obci odpadli a hlavním úkolem pro včelaře byla jen povinná dodávka medu. V roce 1948 se na valnou hromadu dostavilo pouze 13 členů z celkového počtu 56 včelařů. Tato musela vzít na vědomí vytvoření tzv. akčního výboru v organizaci i s novým předsedou.

Situace se nezlepšila ani po vytvořeni Českého svazu včelařů. Předválečné nadšení zůstalo jen labutí písní. Po včelařích se žádaly úkoly jim cizí, nepopulární a direktivní. To nemohlo nalézat patřičnou odezvu a chuť. A tak se většina požadavků plnila formálně. O to, aby včelařům zůstaly alespoň ty, nejnutnější nezbytnosti a mohli tak uspokojovat svoji zálibu u včel, musel být zachován chod organizace a alespoň „papírově“ plněny úkoly nadřízených orgánů. Proto veškeré tyto „úkoly“ ležely na bedrech dvou obětavých a dlouholetých funkcionářích, předsedovi Bohuslavu Novotném a jednateli Bohuslavu Chalupovi. Po včelařích se požadovala účast v akcích Národních fronty, různé závazky, brigády, plnění plánů a různých usnesení, dodávky medu a jiné. Vlastní zájmová činnost se měla rozvíjet jen druhořadě, a první místo se kladly úkoly budovatelské. Včelařské zájmy se rozvíjely v podobě schůzí (minimálně jednou ročně), odborných přednášek (rovněž tak), účasti na kurzech chovu matek a promítáním včelařských filmů. Do roka se uskutečnily celkem dvě až tři takovéto aktivity. Činnost to byla značně stereotypní a formální, především však direktivní s, danými úkoly a požadavky jejich plnění. Tímto však včelaři byli značně unaveni až otráveni což mělo negativní vliv na jejich vlastní práci. Ale stal se malý zázrak a nastala velká událost. Včelaři z celého Kloboucka se sešli na společné akci, navázali na dřívější spolkovou aktivitu i osobní nadšení a chuť pustit se do něčeho, co není nadiktované. Stalo se to tak. Přítel B. Fiala z Klobouk upozornil boleradické včelaře na počátek jejich spolku v roce 1905 i památnou ustavující schůzi okresního klobouckého spolku, která se konala v roce 1907 v tehdejších Polehradicích. Nejprve jsme si chtěli připomenout tu první událost začátků organizovaného včelaření v Boleradicích z roku 1905, ale potom jsme se rozhodli uskutečnit vzpomínkovou oslavu 80. výročí včelařství na Kloboucku za spolupráce včelařů z okolí. Byl jsem výborem včelařské organizace pověřen vypracovat návrh osnovy průběhu takové oslavy a koncipovat ji a organizovat ji jako „včelařský den“. K velkému překvapení celá koncepce byla přijata členy s porozuměním, které postupem přešlo v nadšení. K realizaci této smělé myšlenky byl učiněn ten základní krok, ale záleželo, zda záměr boleradických včelařů přijmou okolní včelařské organizace a budou ochotné se podílet na jejím uskutečnění. Kupodivu odezva přišla kladná od včelařů z Klobouk, Divák, Hustopečí, Velkých Pavlovic, Šitbořic i dalších obcí. Nu a pak zbývalo jen celou akci připravit a zajistit. Nastalo časté schůzování, dopisování, vyjednávání, zajišťování podkladů, exponátů na výstavu a také propagace a to nejen mezi včelaři. Bylo až udivující, jak rostlo pochopení včelařů, které jsme oslovili, jak roztávala jejich rezervovanost, jak původní lhostejnost přecházela v zájem a u mnohých až nadšení.

Konečně přišel 5. duben 1987. Tedy přesně v tentýž , den, ale po osmdesáti létech, kdy se v tehdejších Polehradicích sešla ustavující schůze Včelařského spolku okresu Klobouckého, se koná v Boleradicích Včelařský den a velké setkání včelařů i nevčelařů ze širokého okolí.

Včelařský den byl zahájen v sále místního kina, kde se odbývalo slavnostní shromáždění včelařů a hostů. Po krátkém kulturním vystoupení na zahájení, přednesl hlavní referát o historii včelařství na Kloboucku př. Vlastimil Juren z Klobouk. Po něm následovaly informace o progresivních metodách včelaření. V další části vystoupila řada hostů, pamětníků, a zástupců organizací, kteří vyslovovali svoje vzpomínky, vyznání i přání. Na závěr všichni obdrželi pamětní list na tento den.

Potom se program přesunul do obecního sálu. Před touto budovou významní hosté provedli výsadbu lípy, aby tato připomínala tento den i události před osmdesáti léty. V sále vyhrávala mládežnická , dechovka, chutnala se medovina, prodávaly nezdobené perníčky a děti hrály hru proti broukovi, škůdci včel. Po obvodu prostorného sálu byly vystaveny doklady z historie i současnosti včelařství na Kloboucku. Mnoho včelařských předmětů starých i nových a množství dalších dokladů o práci včelařů.

Na závěr tohoto včelařského dne se uskutečnil kulturní pořad v němž vystoupil zpěvák Jožka Černý se svými písničkami. Program přilákal tolik zájemců, že sál téměř nestačil. Všichni účastníci této včelařské slavnosti odcházeli spokojeni, poučeni i dobře naladěni.

Svým rozsahem i obsahem to byla akce jakou včelaři na okrese nezažili. Pro včelaře přinesla poučení i příklady ušlechtilého konání, naplnila je uspokojením, ale i hrdostí nad jejich minulostí. Stala se jedinečnou a názornou propagací včelařeni a jeho významu. Včelaři z celého regionu se mohli právem pyšnit tím, že to dokázali.

Jistě: Mnohý čtenář si položí otázku. jak vůbec bylo možné. že ti tiší nenápadní včelaři dokázali zabezpečit tak rozsáhlou a organizačně náročnou akci. S odstupem času je možné hledat odpovědi. Jistě, kladně se projevil příklad předchůdců. tedy zapůsobil vzor minulosti. Své ovlivnilo příznivé klima ve společnosti, která stála na prahu listopadových změn na naší politické scéně. Hnací silou se stalo vědomí ukázat veřejnosti svoji práci se včelami a jejich význam pro nás všechny. V neposlední řadě i promyšlená a cílevědomá organizace, smysluplnost záměrů. A možná rozhodující byl i ten fakt, že již nikdo nic nikomu nenařizoval a neukládal o všem si zcela demokraticky rozhodli včelaři sami.

Tento, až idylický popis obracející se cele k minulosti, ostře kontrastuje se včelařskou přítomností. Je až zarážející že činnost boleradických včelařů naprosto stagnuje S bídou se uskuteční jedna schůze za rok, výbor nepracuje a potřebnou podstatnou agendu i úkoly zabezpečuje jedna osoba, čas od času s výpomocí předsedy a důvěrníků. Vnitřní život organizace neexistuje, odborné, vzdělávací a společenské akce se nekonají.Jistě působí i negativní trendy včelařství vůbec. Tedy klesající počet včelstev, rostoucí průměrný věk osob věnujících se včelaření. převažující tendence materialistického chápání chovu včel, to vše jsou, alarmující skutečnosti a znepokojující signály. Takováto cesta může vést až do takových časů. kdy bude, muset být vydán další Včelařský patent. Koho však vlády jednou budou muset vyzvat. aby učil lidi včelařit, to patrně budou nuceny určit počítače.

Vypsáním této kapitolky historie včelařského ušlechtilého dlouhodobého snažení jsem chtěl jen konstatovat. že za to všechno negativní v lidském konání opravdu nemohou včely.

Boleradice 1998 Jan Horák

Adresa: Obecní úřad Boleradice 401, 691 12 Tel: 519 423 185 Fax: 519 423 482
E-mail OÚ:bolerad@kloboucko.cz
E-mail ©:boleradice.kultura@iol.cz

Mapa okolí   Plán obce   Úvodní stránka

Aktualizace08/07/2005 01:00:00

Mapa okolí   Plán obce   Úvodní stránka

Aktualizace08/07/2005 01:00:00